Kaitův domeček

Kaitův domek z venku vypadá jako obyčejný domek. Člověk by i řekl že si Kaito žije poměrně dobře, ale uvnitř je to vše jiné. Dalo by se říci že venkovní fasáda je jen pouhé maskování. Celkový dům má 3 pokoje. Hlavní místnost (kuchyň/obývák/knihovna) která je spojena se vchodovou částí. Dále se zde nachází koupelna a toaleta. A ložnice. No a jedna tajná místnost ukryta za černými dveřmi nacházející se v ložnici. Nikdo neví co se za těmi nachází, až na Kaita pochopitelně.

Po nějaké té chvilce jsme tedy došli k mému domečku. Opravdu z venku do vypadalo jako každý jiný domek, ale poté co jsem otevřel dveře a pomalu vešel, tak jakoby jsme se ocitly uplně v jiném světě a jiné době. Dáš si čaj nebo kávu? optal jsem se Iris, která mě následovala. Přeci jen je to ode mě slušnost, jakožto hostitele. Vzpomněl jsem si, že bych tu měl mít ještě něco sladkého, takže že bych jí i k pité něco nabídl? No uvidím. Vše bude záležet na množství.

Úsmev ako odpoveď? No dobre. Počkať! Takže jej jemné dobiedzanie bolo na nič? Musí sa s tým asi zmieriť, čo iné jej ostáva? Ale on jej toho o sebe povie určite viac. Či si verí? Nesmierne. Alebo.. Určite sa odhalí skôr než ona, o tom je rozhodnutá, no ktovie ako to dopadne. Následne sa dokonca aj tichšie zasmeje, keď zbadá jeho výraz. Aby aj nie, veď bol vtipný! Oh, ale bojím sa a ako veľmi poznamená hlasom, ktorý nesie zafarbenie sarkazmu, čo sa nedá nepostrehnúť a je doplnený jej úškrnom. Išla by ak by sa bála? Určite nie. Ide, lebo je zvedavá a ten tón, akým jej to povedal.. Nemohla odmietnuť. Ísť domov k niekomu, koho práve poznala? Bravo, Iris! Kráča vedľa neho, nechajúc sa viesť, keďže ona cestu nepoznala, prekvapivo. Celú cestu toho veľa nepovie, občas sa zadíva na hviezdnatú nočnú oblohu až napokon dôjdu pred dom. Čaká kým odomkne, no keď vstúpi dnu. Párkrát zaklipká očkami, keď si to tu obzrie. Čaj, prosím odvetí, ani nezaznamená, že jej už tyká, keď sa vyzuje.

Když si tedy zvolila čaj, postavil jsem vodu a vybral jsem ze spižírny nějaký, asi jasmínový čaj. Prostě nějaký který mi padl do ruky. Chvilku trvalo než se voda uvařila. A tak jsem mezitím na stůl připravil dva šálky na čaj. Měl jsem sice poměrně uklizeno, ale knížky nebili moc srovnané a nějaké se i povalovali na zemi Omlouvám se za ten nepořádek pousměj se a jdu pro vodu na čaj, která se již dovařila. Vodu z varné konvice přeleji do konvice ve které je již nasypaný čaj. Konvici jsem dal zpět na sporák no a konvici s čajem jsem donesl ke stolu a nalil jsem Iris a mě ten lahodný čaj. Poté jsem konvici s čajem položil, doprostřed stolu. Pak, jak je již u mě zvykem jsem vytáhl z kapsy u bundy krabičku...se sladkostmi. Kde se tam vzala? Měl jsem jí tam celou dobu? To jsou otázky, které jsou u Kaita zbytečné.

Poté co jsem zatřásl krabičkou s mým úšklebkem jsem usoudil, že je tam dost sladkých bonbónků pro dvě osoby. A tak jsem krabičku postavil vedle konvice s čajem se slovy Prosím nabídni si Hned na to usedám ke stolu. Vezmu šálek s čajem a pomalu jej začnu usrkávat. Poté šálek položím a hodím do sebe jeden bonbón. A to vše s úsměvem.

Má radšej kávu, možno si na ňu len príliš navykla, ale teraz lepšie padol čaj. Ani nevie, prečo, jej myseľ tak rozhodla a tak aj bude. Kým sa Kaito motkal v kuchyni, kde robil čaj, ona sa rozhodla pomotať sa.. no, tam kde je už aj vyzutá. Predsa len mu to tu nechce špiniť so všetkým, čo na podrážkach svojich topánok má. Ako prvé prejde ku knižnici, kde sa prstami dotkne chrbtov knihy, pričom prekročí jednu, čo je na zemi- tú však napokon zdvihne a pozrie si jej obsah, no nič jej to nehovorí, takže ju založí späť. Ktovie, či na správne miesto, ale záleží na tom? Otočí sa, tak aby naňho videla a pozoruje ako zalieva čaj a potom aj to, ako vytiahne krabičku z bundy.. Mal ju tam celý čas? Len sa trošku udivene zadíva, ale nepýta sa. Nie je dôvod, každý si po vreckách nosí všeličo. Prisadne si k stolu a vezme svoju šálku s čajom opatrne medzi prstami a fúkne, aby nebol tak horúci, pričom ho celý čas pozoruje spod dlhých mihalníc, skrývajúc svoj úsmev za šálku. Tak rozkošné zamumle aj s tichým smiechom, ako keď pozoruje deti, čo sa v praku hrajú na preliezkách. Následne si usrkne z čaju. Jazmínový? Mhm, dosť dobrý. Chutí jej a to sa aj odrazí na jej tvári, ktorú ozdobí mäkký úsmev. Ďakujem odvetí, ale cukrík si nevezme, nie hneď. Stále mi potulný kúzelník nemá, čo povedať? Zoberie z krabičky jeden cukrík v rúžovom obale, ktorý zašuští medzi jej prstami odbalovaní a napokon sladkosť položí na jazyk a ústočká zavrie. Mhm, sladké- cukríky nemala od haleluja.

Ach... úsměv všude kam by se člověk podíval. Ale čemu se divit. Přeci jen krásný a milý úsměv může být někdy mocnou zbraní. Nemám co říci? pomyslím si tak na její otázkou. Stále jsem nevěděl jak zjistit spíše něco do ní. Ale asi to nepůjde bez toho aniž bych se já také rozpovídal, ale do toho se mi moc nechtělo. No pocházím z dlouholeté linie uznávaných kouzelníků, pokud to tedy chceš vědět. to by snad mohlo stačit ne? No ale evidentně umí hrát stejnou hru jako já, takže je možné že se nám to tu trochu protáhne. Ale snad mě nic od ní nedonutí použít své síly. Bylo by to totiž víc než nepříjemné pro nás oba. A jaké jsou tvé kořeny? zeptám se takovým no škodolibým úsměvem. Nevěděl jsem sice co je zač, ale domníval jsem se že její rodina nebude nějak známá. No ale také jsem se mohl mýlit že? No co se dá dělat. Kdyby náhodou tak bych mohl vytáhnout nějaké laciné kouzelnické triky, ale to je ještě uvidí

Odhrnie si vlasy z tváre, pričom si ich prehodí dozadu, no napriek tomu zopár kratších pramienkov spadne späť a olemujú jej tvár, ostatné zas zľahka dopadnú na jej bledé útle ramená. Oprie sa lakťami o stôl a chvíľu sedí zhrbená, ale napokon sa oprie na stoličke, kde sedí a prstíkmi ruky, čo má položení na stole, zaklopká o stôl. On začal tú hru a ona ju len prijala, ale nie je ochotná mu všetko vysypať bez oplátky- oko za oko, zub za zub a to platí skoro vo všetkom, aj keď... V jej prípade by radšej získala bez toho, aby musela niečo za to dať. Kúzelník. Cirkusant? Kúzelníci ako tí, čo balamutia ľudí rôznymi trikmi, tváriac sa, že je to mágia? Stále nevie, čo je zač. Človek či démon? Alebo... Taký ten, ktorý mágiu ozaj využíva? Priama otázka. Možno sa odhalila, ale predsa en- na internete je toľko článkov o mágii, ľudí, čo sa o to zaujímajú nie je málo. Pravdepodobne Európske, keďže som sa tam niekde narodila a dlhší čas sa tam aj poflakovala. Je toto odpoveď, ktorú očakával? Dosť pochybuje, ale stále je to predsa odpoveď, ktorá patrí k jeho otázke.

Vypadá to že tuto hru asi nevyhraji. Zatím jsem totiž nestřetl nikoho kdo by dokázal hrát stejnou hru jako já. Nebo já hraji její hru? Těžko už říci. Když se dva zkušení hráči sejdou je to opravdu zajímavé, ale jelikož jsem na to nebyl zvyklí, tak to bylo zábavné, ale na druhou stranu i unavující. Prohrábl jsem se ve vlasech čímž jsem neúmyslně... nebo úmyslně?.... odhalil většinu své levé půlky obličeje a opět bylo viditelné to že mi jaksi chybí levé oko. Byla to opravdu náhoda nebo úmysl? Hmm... No jedeme dál. Její Otázky byli pravdu dobré. Byli taková že se z nich špatně vykrucovalo. Ale pro mě to bylo nic. Inu nyní to bylo na pováženou. Odhalit se? Nebo dále klamat a pokračovat v této hře. Vyřešil jsem to kompromisem. No víš nejlepší bude když ti to předvedu jaký druh kouzelníka jsem. Celá místnost jakoby upadla do temnoty. Jediné co bylo slyšet byl zvuk větru. Najednou se však zase rozsvítilo a vše bylo nepozměněné. Až tedy na to že já jsem již neseděl na svém místě ale byl jsem pryč. Chvíli vše utichlo. A najednou jsem vyjel z pod stolu s velice zajímavým obličejem a se slovy BAF

Poté jsem vylezl oprášil se a opět usedl ke stolu. Bála jsi se? pronesl jsem s takovým provokativním hlasem i úsměvem.

Upíja zo svojej šálky, teda z jeho, ktorá je teraz jej.. Ách, veď to je predsa jedno. Prečo vôbec pristúpila na túto hru? Schopnosti si treba z času načas predsa oprášiť, no nie? Tak to by si mohla už odchytiť niekoho na boj a oprášiť všetky schopnosti- ha, to nejak nehrozí, bohužiaľ. Stretla lovca, neublížil jej. Stačilo jej. Celý čas má jej pozornosť, samozrejme, aj keď občas jej pohľad zabehne zaňho, poprípade vedľa, no proste všade. Tie chladné modré očká však zastavia späť pri ňom, keď si odhrnie vlasy. Spravil to schválne? V hlave sa jej vynorí toľko otázok, keď tam, kde by mal mať ľavé oko, to oko vlastne nie. Hah, koho poličku zdobí jeho krásna bulva v náleve? Čo na srdci, to na jazyku, všakže? Ale zastaví sa. Predsa len jej to prišlo drzé- pýtať sa, kde má bulvu. Povedz, ako sa dostalo von? Samozrejme, naráža na jeho ľavé očko, čo je jasne vidieť, no než sa jej dostane odpovedi, tak je tma. A kúzelnik povedal- A buď tma! pomyslí si s úškrnom, keď vezme šálku a odpije si, pričom zavrie oči a zvýši vnímanie sluchu. Vie, kde je, niekde pri jej nohách, ktoré si preloží cez seba. Toto by človek len tak nezvládol, takže nie je človek. Yay! Aj tak nesmie polaviť na pozornosti. Keď však je znovu svetlo, tak oči neotvára hneď, pomaly ich rozlepuje a prižmúrenými sa pozerá pred seba, aj keď povie baf. Vyzerá byť pokojná, skoro ako ľad. Potom sa však pozrie dole a naskočí, teda ňou jemne mykne. Nie je to tým, že je pod stolom a tým jeho zvláštnym výrazom, ktorý ju trošku rozladí, predtým než sa na tom zasmeje. Kvôli tomu myknutiu sa však obleje. Do... Nedokončí, keď sa postaví a pozrie sa späť naňho, pričom si neodpustí smiech. skoro by ho aj prirovnala k malému dieťaťu. Ale obliala sa čajom. Krása, Iris, dnes už druhýkrát. Možno trošičku. Ukazováčikom a palcom naznačí trošku, aj keď kecá. Či sa bála? Nie. Ale zľaknúť sa zľakla.

Její otázku na mé oko během toho všeho zaslechl. Ale nebyl čas na ní odpovědět, tedy až do doby než jsem opět usedl. Nechci o tom mluvit. toto jsem pronesl naprosto vážným tónem. Žádná přetvářka. Toto byla snad po několika dnech první Kaitova upřímná věta. No taky proč by se rozkecával zrovna o tomto že. Všiml jsem si však také že se polila čajem. A sakra pomyslel jsem si když jsem si vyděl politou. Omluvám se prohodím jakoby mi to opravdu bylo líto. Opravdu by mi jí však bylo líto.. no možná. Vstal jsem ze židle Svlékni se, přeperu ti to Ano Ano. teď to mohlo znít opravdu divně.. Nyní jsem mohl vyjít na světlo jako nějaký uchyl. Ale bylo mi to vcelku jedno. Když budeš mít zájem můžu ti půjčit nějaké to oblečení sice pánské, ale tak nějaká ta košile a kalhoty nebo něco takového by snad neměl být problém. No ale bylo to na ní. Když odmítne bude sedět ve věcech od čaje. Což si myslím že by nemuselo být příjemné. Ale tak v tu chvíli by mi to bylo jedno. Rozhodnutí bylo na ní.

Odpovie jej, ale nie to, čo chcela počuť- príbeh. Napriek tomu ju jeho slová zasiahnu a sklopí pohľad, len na chvíľku a dokonca sa aj zasmeje. Taký trpký smiech s povzdychom. Ach, ako rada by sa pýtala, ako rada by vyzvedala! Smie? No tak, smie!? O strátach sa hovorí najťažšie... isto si ju necháš len pre seba? poznamená len tak do vzduchu, ktovie komu to bolo mierené- či jej a či jemu. Áno, rozprávať sa sama so sebou je u nej bežnejšie ako sa zdá. Na jazyk jej sliny prinesú toľko otázok, všetky prehltne a pozrie sa naňho s úsmevom, keď sa ospravedlní a po tom, čo jej ponúkne by sa aj smiala, ale chlapec má dobrý nápad. Nevadí jej ani to, že to bol horúci čaj, než že má na sebe mokré šaty. Ak by si bol taký ochotný povie to namiesto Ďakujem, keď dá dole náhrdelník a následne rozopne zips od šiat, ktoré ľahko zvlečie. Možno by mala zaváhať, keďže sa tu vyzliekala pred chlapom, ktorého sotva pozná, teda nepozná. A prečo? Nemá sa za čo hanbiť. Jej útle telo s bledou pokožkou bolo bez jedinej jazvičky, akoby by bola socha z mramoru vytesaná rukami toho najzručnejšieho umelca. Jedinú jazvu, čo má, je tá, ktorá je dobre skrytá. A teraz len v spodnom prádle čaká či niečo na seba naozaj dostane.

Během toho než se rozmyslela jestli se tedy svleče před cizím chlapem, tak jsem již pro nějaké to oblečené došel. Naneštěstí jsem nalezl pouze košili. Pouze ta byla čistá. Ano jsem líný co se týče praní. Košili jsem položil k ní na stůl, který jsem samozdřejmě před tím utřel hadříkem, protože pár kapek čaje dopadlo i na něj. No a její oblečení jsem si od ní vzal. V tu chvíli však při letmém pohledu na její tělo jsem se začervenal. Ale rychle jsem svůj zrak odvrátil a šel s mokrým oblečením do koupelny. Její šaty jsem jednoduše přemáchl v ruce. Nic složitého. Poté jsem je pouze pověsil na sušák, který se také nacházel v koupelně a nyní jen zbývalo počkat než uschnou. Což sice chvíli zabere, ale času je dost. Při příchodu zpět ke stolu zívnu. Nebylo to nějak úmyslně, ale už nějaký ten den jsem nespal a byl jsem unavený. Ale spát se mi nechtělo. Tedy zatím ne. Ještě jednou se omlouvám s těmito slovy jsem opět usedl ke stolu a napil jsem se čaje. Stále jsem měl v hlavě jestli jí něco říci o mém chybějícím oku. Co se týče mého oka. pravou rukou si tak prohrábnou vlasy v tom místě, tentokrát úmyslně. Každý něco o čem se nám nechce mluvit. U mě to je mé oko. tímto byla debata o mém oku pro mě uzavřená.

Pozoruje ho ako utiera stôl, na ktorý položí košeľu, pričom si neodpustí pohľad na jeho ruky namiesto tváre. Na stehnách a brušku má červený fliačik, čo ostal po horúcom čaji, ale dobre vie, že rýchlo zmizne a tak si z toho nerobí veľkú hlavu. Šaty mu napokon podá a vezme si košeľu, do ktorej sa oblečie. Je veľká alebo ona taká malá? Budiš, hlavne, že niečo na sebe má, aj keď by jej nebola zima aj v rúchu Evinom, ale predsa len- musí sa správať aspoň trošku slušne a chodiť zahalená. Vyhrnie rukávy košele, aby jej nezakrývali celé ruky, ktorými sa následne pozapína gombíky. Kým sa ona patlá s tým, aby v tej košeli ako tak nejak vyzerala dobre, tak on ide tie šaty preprať, čomu nevenuje pozornosť, až kým sa nevráti. Spozornie, keď prehovorí, no len tým uzavrie jej rozpitvanú tému. Dobre, takto sa nič nedozvie a tak len ledabolo prehodí obyčajné "fajn", kým sa díva na to prázdne miesto. Už by bola protestovala, že ona také niečo nemá, ale.. Bohužiaľ. Na jeho ospravedlnenie len kývne, čo má byť náhrada za "ospravedlnenie príjmam". Ospravedlňte, prosím, moje drzé dobiedzanie dodá napokon s nacvičeným úsmevom profesionála.

Tímto byla však asi naše konverzace zabita. Oba jsme se z každého snažili dostat nějakou informaci. A co takhle obchod? Informaci za informaci. Tím jsem myslel že jí tedy povím o svém oku. Možná povím lež možná pravdu. Jelikož se mi opravdu líbí, tak bych možná i řekl pravdu. Ale no stále jsem na vážkách. Emily je panenka! ozve se z panenky. V tu chvíli jsem dostal přímo výbuch smích. I toto je dobrá informace podotknu a přestanu se smát. No a při srkání zbytku čaje čekám jak zareaguje na mou nabídku.

Nechá hustnúť ticho, čo nastane a ono rastie, rastie. Ak by ticho bolo vidno, tak by z neho bola teraz hmla a postupne aj pena, čo by ich zadusila.. možno vata, ale teraz by to bola len jemná hmla, cez ktorú aj tak vidno. Nakoniec to však on preruší, kým ona stále stojí. Počúva, pričom sa oprie o stôl, keďže sa jej nechce znovu sadať na stoličku a takto sa naňho môže dívať z vrchu- nie je to zlé. Tvári sa, že premýšľa, trošku našpúli pery, potom si "kusne" do tej spodne a pozrie sa nad seba. Prijať či nie? Hmm... Necháva ho čakať na svoju odpoveď, zabubnujúc prstami o stôl. Samozrejme, nemá čo stratiť! Jasno má už dávno, len si chce z neho trošku uťahovať. Nie je pani tajomná, aby nedokázala na niečo také pristúpiť. Zasmeje sa s ním, keď sa ozve Emily. Sladké, ale to je nadmieru jasné. Dobre, beriem. Začni. Mala jasno hneď ako to navrhol, ale až teraz mu povie svoje rozhodnutie, venujúc mu úsmev, ktorý nepôsobil už tak milo, skôr provokatívne, aj keď to nie je to správne pomenovanie.

Lepší možnost jsem nenašel než tento obchod. Ale to že bych měl začít já. No dobře tedy no. Pousmál jsem se. Ale tentokrát to bylo jiné. Takové až spíše děsivé se to mohlo jevit. Odhrnul jsem si vlasy s části tváře zakrývající místo, kde by se mělo nacházet mé levé oko a pronesu. Mé levé oko jsem obětoval abych získal sílu ke zničení jistého nepřítele. To by mohlo stačit ne? Více informací si myslím nebylo třeba prozrazovat. A teď ty. dodám a doufám že se otevře více než on a získá od ní nějakou podstatnou informaci o ní nebo i o jejích přátelích, jestli tedy nějaké má. No to se ještě uvidí.

Čaká, kým začne, lebo ona teda nemá v pláne byť tá, ktorá sa prezradí prvá. To jeho skoro úsmev... Nie, nevydesil ju, o čom značí jej samotný výraz, ktorý pôsobí skôr pobavene. Nakloniac hlavu trošičku do strany, aby naňho lepšie videla, z neho nespúšťa pohľad. Pri tom pohybe jej väčšina vlasov spadne dozadu, takže sa väčšina blond vláskov pohupuje na chrbte. No? Vyčkáva, kým niečo povie. Miesto, kde mu chýba ľavé oko ju ani tak nedesí ako fascinuje a tak si neodpustí pohľad na ľavú stranu jeho tváre, keď jej ju odhalí. To je to, o čom nechceš hovoriť? Jej hlas je akýsi neutrálny, možno so štipkou nespokojnosti, akoby čakala nejaký zaujímavý príbeh a toho sa jej nedostalo. Pravdepodobne by sa to dalo dokonca aj považovať za odfrknutie, keď ponadvihne obočie o schodík vyššie. Ja? No... Pozrime sa načne, pričom "tleskne" jazykom. Čo by mu mala povedať? Ani netuší či jej hovorí pravdu a sám si nepovedal, čo by chcel vedieť. Asi niečo, čo sa týka stráty. Ani nie tak dávno jednu bolestivú zažila, ale hah- o tej mu hovoriť nebude. Prekríži ruky na hrudi, ale potom ich zas spustí. Napokon sa nimi oprie o stôl. Som si istá, že nijakú časť svojho tela som nikdy neobetovala zasmeje sa. Mám malú jazvu za uchom z doby, keď som bola malé dievčatko. Hrala som sa na záhrade, ak si pamätám dobre, tak to bol pekný slnečný deň a na hlave som mala svoj obľúbený slamený klobúk s bledomodrou stuhou, keďže ten s ružovou stuhou nebol na predaj. Tak či onak, bola som poslaná von, keď v tom som počula šuchot medzi kríkmi. Nevenovala som tomu pozornosť,  mohol to byť aj králik či iná drobná zver.. Hovorí mu to ako príbeh, pričom pred touto prestávkou vydýchne, nasadiac akýsi trpký úsmev, v ktorom sa zračil dokonca aj smútok- ktovie či skutočný, ale sklopený pohľad to celé len podtrhne. Bol to lovec. Neviem, či ma chcel uniesť alebo zabiť pokrčí plecami, keď si skusne peru, aby to vyzeralo, že premýšľa nad dokončením alebo nie. Našťastie ma však zachránili, aj keď to skončilo krvavým kúpeľom pre trávnik zakončí to s cynickým smiechom. Znie to dosť dôveryhodne a aj by malo. Predsa len sa to ozaj stalo, len zopár vecí vynechala.

Nějak se nepozastavuji nad její očividným zklamáním, že jsem nevybalil sálo dlouhý životní příběh o ztrátě mého oka. Mohl jsem jí to povědět do detailů, ale nějak se mi nechtělo. S nastraženým sluchem jsem si pak poslechl její příběh. Mezi tím do sebe házím bonbóny a nějak, nevím proč, mě její slova opravdu zajímala. Bylo to opravdu divné. Když úplně skončí se svým vyprávěním zamyslím se. Již jsem o tom přemýšlel dříve, ale nějak mi to nepřišlo realizovatelné, ale tak proč to nezkusit že. A co že to? No jednoduše. Je to osoba, která dokáže hrát stejnou hru jako já. Což mě velice fascinuje a chtěl bych jí být více na blízku a společně s ní poznávat další lidi, a věřím že mi to přinese cenné informace po kterých toužím. Protože přeci jen. Informace např. o nějakém démonovi se dají dobře prodat nějakému z lovců. Ale to teď stranou. Vhodím si do úst poslední bonbón a vstanu od stolu. Dojdu k oknu nacházejíc se kousek od dveří. Víte asi již půjdu s pravdou ven. pronesu vážným tónem. Opět používám vykání zvláštní co? Mám takovou prosbu pokračuji, ale na chvíli jako bych znejistil, ale co už. Rozhodl jsem se. Otočil jsem se směrem na ní a ukloním se. Rád bych se stal vaším služebníkem no pronesu, přímo to vykřiknu. Myslím, že pokud bude souhlasit, tak se mi život opravdu zaplní samou zábavou.

Pri tom ako mu rozpráva jeden zo svojich príbehov, tentokrát pravdivých, tak premýšľa nad jeho okom. Obetoval ho, aby porazil svojho nepriateľa? Preboha, za tým sa muselo skrývať- niečo prekrásne fascinujúce. Tak isto pútavé ako to, čo nevie, je jej hlas samotný, s ktorým vie zapracovať ako majster, nielen pri speve, ale aj pri rozprávaní. Možno preto ju tak pozorne počúva. Predsa len- kto by nerád počúval dobrého rozprávača? Ak si chcel vedieť niečo iné, mal si sa pýtať dodá ešte s zvonivým smiechom. Následne sa on postaví a ona netuší, prečo. Bez slova ho pozoruje, prekrížiac ruky na hrudi. Vyjde s pravdou von? To, že nie je človek už jej prezradil, síce nie slovami, ale predsa len- nie je hlúpa. Počúvam povie hlasom, ktorý ho pobádza k tomu, aby pokračoval a jej dušička sa trasie od nedočkavosti, čo z neho vypadne. Ani vo sne by jej však nenapadlo, že by sa niekedy ocitla v takejto situácii a tak sa zmôže len na zaklipkanie očkami. Samozrejme, mala už poskokov, ale tí o tom ani nevedeli a on si priamo žiada slúžiť jej? Rozosmeje sa. Je to vtip? Lebo, ak hej, tak veľmi zlý. Miestnosťou sa rozlieha jej zvonivý smiech plný pobavenia a zároveň so štipkou neporozumenia, keď pomaly ustane a ona si utrie slzu smiechu z okraja očka. Isto si to praješ? vyjde z nej napokon, keď sa upokojí. Byť mojím služobníkom znamená byť mojím majetkom. Budem chcieť všetok tvoj čas... pozerá sa naňho. Ani ho nepobáda k tomu, aby sa prestal ukláňať a len sa naňho pozerá svojím pohľadom, ktorý by cítil aj mŕtvy. Budem si nárokovať celú tvoju existenciu dokončí svoje slová s úsmevom, opísateľný kde kým ako desivo krásny, ako úsmev venovaný démonom z výtvorov ľudí. Najprv mi však odpovedz- Prečo? Ako mu to vôbec napadlo? Tá istá otázka však padá do rúk aj jej. Prečo by neprijala? Na druhú stranu- prečo by mala prijať? Nemá čo stratiť. Má jasno, chce to prijať! Ach, a ako veľmi. Ale najprv chce vedieť pôvod tejto žiadosti.

Její reakce mě vůbec nepřekvapila. Přeci jen kdo by se chtěl dobrovolně stát sluhou. Nebo něčím majetkem. Když však spustila něco o tom že bych se stal jejím majetkem atd.. začal jsem se smát. Můj smích však nezněl jako smích pobavení. Spíše to připomínalo smích nějakého šílence. Stále jsem byl v úklonu, ale pomalu jsem přecházel do vzpřímené pozice. Stále jsem měl na tváři šílený úsměv. Během mrknutí jsem se objevil u Iris. Stál jsem za ní a pronesl jsem chladným hlasem. Mou zábavou je pozorování lidí a jejich pomíjivých osudů a myslím, že když se stanu tvým.. no sluhou... možná lépe řečeno společníkem zažiji více opravdu více zábavy než do dnes. V toto věřím Vyšel jsem s pravdou ven. Nemusela mi věřit, ale to už mi bylo jedno. Byl jsem ochoten se podrobit jejím podmínkám, ale i přesto... i kdyby se snažila sebe víc, tak mě jen tak nespoutá.

Jej smiech skončí a následuje ten jeho. Priam by mohla povedať, že jej prebehol mráz po chrbte. Stuhla, stratila reč, zamrzol je výraz- nie. Nič z toho sa nedeje. To by nebola Iris, ak by ju šialený smiech vyviedol z miery. Udržuje svoj profesionálny úsmev, vyjadrucú holé nič a oči chladné ako ľad či dokonca aj oceľ sú upriamené na ňom než zmizne. Nijaké unáhlené pohyby, čakaj povie si v hlave a tak sa ani nepohne. Čaká ako si sama nariadi. Čaká, kým sa znovu zjaví. Stále opretá o stôl, tesne pri ňom a predsa sa oň objaví za ňou. No krása, ignoruje osobný priestor? Bez slova podíde o krok pred seba a následne sa otočí, aby mu bola tvárou v tvár, stále s rukami prekríženými na hrudi. Jeho chladný hlas by dokázal mraziť, ale nie niekoho ako je ona- nie niekoho, kto by dokázal cikať kocky ľadu. Tak to sme dvaja kývne hlavou, keď mu skočí do reči, no potom stíchne a počúva ďalej. Isto chceš byť sluha? Prečo ho pokúša? Ešte si to rozmyslí, ale aj tak- nedáva jej to zmysel, tak ako ona sama sebe. Nepredlžuj to toľko! Veď si to rozmyslí. Toto je príležitosť a ona vie, čo chce, no napriek tomu sa vypytuje ako sprostá. Čo mi ako sluha dokážeš poskytnúť? Ešte jedna otázka. Jej význam je "Prečo by som mala súhlasiť? Rada by aj vedela, že prečo ona, ale to nie je také dôležité. Dokonca i jej upravované obočie trošičku zdvihne. V prvom rade- čo z toho bude mať?

Že by to nebyla ta správná dívka? Tato otázka mu rychle proběhne hlavou, když usoudí z jejich otázek že asi váhá. Nebo si spíše říká....proč?... No to je jedno. Nějak jsem neřešil, tedy zatím. Na její poslední otázku jsem byl také odhodlán odpovědět pravdivě, ale pokud by i poté váhala, tak by má nabídka padla.. no a jak to říci.. možná by došlo i k souboji. Přeci jen nenechá jí jen tak odejít když o něm něco ví. Ano v podstatě neví skoro nic, ale prostě to je Kaitovo logika... No pokračujeme. Mám určité schopnosti, které by vás mohli ochránit. I když vy to asi ani nepotřebujete. pousmál jsem, a pokračoval jsem dál. Ale také jsem dobrý v získávání informací. Informace jsou pro mě vším. A myslím že takový "špión" by se taky mohl hodit ne? tímto jsem sou řeč ukončil a usedl jsem ke stolu. Nalil jsem si čaj do šálku a začal jsem pomalu usrkávat při čemž jsem čekal na její odpověď.

Žeby váhala? Možno. Predtým než na niečo kývne, však musí mať istotu. Nie je dostatočne silná na to, aby premohla to, čo nepozná. Je si vedomá svojich schopností viac než ktokoľvek a aj keď má už dva chvosty- stále je to nič, ak je v nevedomosti voči súperovi a to teda je. Prestúpi z nohy na nohu, nebaví ju stáť na mieste. Nie je predsa obeť stojaca pred loviacou šelmou, prečo teda stojí? Nah, má toho dosť. A tak sa pohne. Prejde k oknu, kde predtým stál Kaito a vyzrie von- už vychádza slnko. Pociťuje únavu? Nie. Smiech. Kútiky vytiahnuté dohora. Stále je mu však otočená chrbtom. Informácie sú mocná zbraň pritaká potichu. Nespýta sa aké povinnosti bude mať ona voči nemu? To sa snáď časom dozvie. Vyká jej.. Och, aké zdvorilé. Jeho bábika mlčí, to si všimne a ani nevie, prečo sa tým zaoberá- jednoducho jej to napadne. Zavdihne ruky nad hlavu, kde ich spojí a ponaťahuje sa, predtým než sa otočí späť k nemu- k osobe, ku ktorej bez slova ladným pohybom vykročí, skoro akoby sa k nemu približoval prízrak. Nuže dobre súhlasí napokon venujúc mu úsmev, z ktorého si môže vyčítať, čo len chce. Vítam Vás vo svojich službách, Kaito. Hodí sa na zdvorilú vlnu ako on, keď sa k nemu skloní. Netrápi ju, že si tam spokojne usrkáva čaj. Odhrnie mu vlasy z čela, ku ktorému priloží pery a dá mu tam pusu, pričom však dva prsty voľnej ruky položí na jeho zátylok, kde môže pocítiť chvíľku pálenie. Áno, označkuje si ho ako svoj majetok, aj keď si je istá tým, že jeho existencia nebude nikdy úplne jej- to by si ho ako sluhu musela získať inak. Čo tam má? Malú jazvičku stvorenú ohňom, malinkú ako jej dva prstíky a vyzerá ako kosatec, odborným názvom Iris. Iris- nádej, múdrosť, vernosť. Dúfam, že mi budeš verný povie mi tichším hlasom , v ktorom znie aj skrytý smiech, keď od jeho čela odlepí svoje mäkké pery. Hups.. ona vlastne mala rúž. Ako vie, že je čarodej? Je tak cítiť.

Byl jsem připraven snad na cokoliv, ale opravdu jsem nečekal, že si mě po souhlasu takto označkuje jako její majetek. Ano hovořila o tom, ale nějak jsem těm slovům nedával žádnou váhu. Asi jsem měl.. No to je již jedno. Avšak to nebylo jediné co mě vyvedlo z míry, i když to na mě nebylo znát. Byla pusa na tvář, kterou mi dala. Opravdu tato dívka je plná překvapení pomyslel jsem si a pouze jsem pousmál. Jelikož obtisk růže z jejích rtů nevidím, protože si nevidím na čelo.. zas tak dobrý nejsem... tak dopiji čaj z domněním, že na čele nic nemám. Ale bohužel tomu tak nebylo. Když pronese následně svá slova o věrnosti pousměji se Nebojte má paní. Nezradím vás. Hahaha.. vtip. Jistě že ji jednoho dne zradí, ale v nejbližší době to jistě nebude. Vše záleží na tom jaké množství informací mu bude díky tomuto dalo by se říci kontraktu dostalo a hlavně jak dlouho jej bude bavit. No to však ukáže čas. Když tedy dokončím svá slova zvednu se, dojdu k jedné z komod a začnu se hrabat v šuplíkách. Po malé chvilce vyhrabu takový kamínek s divným symbolem na sobě vyrytým. Kdyby jste někdy něco potřebovala a já zrovna nebyl u vás. Tak uchopte tento kamínek a zvolejte slova "Mad Hatter" a pomoc přijde Ano byl to můj osobní teleportační kámen vytvoření pomocí magie. Jaksi jsem se zapomněl zmínit, že je pouze na jedno použití. Ale to je zatím nepodstatná informace. Snad. No kamínek položím na stůl a doufám že si jej veme. Na to však zívnu. Jsem unaven prohodím. Čímž naznačuji že si půjdu lehnout. Pokud tu chcete zůstat můžete. Pokud chcete odejít nikdo vás tu nedrží nabídka zazněla a mezitím jsem pomalu sklidil ze stolu šálky a konvici. Tyto věci jsem odnesl do kuchyně a následně jsem se hned vrátil.

Ako dobytok. Pravda, neznačkuje sa takto dobytok? Možno. Aj tak je to jedno, keďže zátylok mu zakrývajú vlasy, no nie? Odlepiac pery od jeho čela, sa naňho pozrie s milým úsmevom, ktorý nie je možné spochybňovať, aspoň nie niekým, kto ju nepozná na každý milimeter, ak nie aj mikrometer, ak niečo také existuje. "Nezradím vás."- tie slová jej tak dlho znejú v hlave a sú tak krásne. Ako to bolo? Ach, áno!- Krásna lož. Ale spokojí sa aj s tou, keďže v najbližšej dobe by od neho zradu nemusela Čakať, napriek tomu sa musí mať na pozore. Budem si to pamätať povie, keď si vezme kamienok a obzrie si ho. Je maličký, tak malý, že ho udrží medzi dvoma prstami. Takže teleportačný kameň? No to by zaujímalo, na koľko jej bude platný. Bola by to užitočná informácia, všakže? Úkosom vidí, že si zívne, ale stále skúma kamienok. Následne si dá dola náušnicu, krúžok, ktorú zohreje tak, aby mohla kov ohýbať a spraví z nej špirálu s kamienkom uprostred- vlastne spraví špirálu okolo toho kamienku a náušnicu potom vráti späť na ucho. Tak je šanca, že ho nikde nestratí. Slnko vonku už vychádza a zafarbuje všetko dooranžova. Spi sladko povie mu, kým je jej otočený chrbtom, keď odnášal šálky a konvice. Prejde k miestu, kde vyvesil jej šaty, ktoré v rýchlosti dá na seba, pričom košelu zloží a položí na stôl. Následne si oblečie svoju koženú bundu a všetky svoje veci, prejde k dverám, kde sa obuje a zmizne von. Zavrie za sebou potichučky, akoby ani neodišla. Keď sa vráti, skoro nič po nej neostane. Nebyť košele na stole, tak by sa zdalo, že tu ani nebola. Vlastne nie... Niečo tu po nej ostane, sladkastá vôňa podobná fialkám.
/presun