Pokoj číslo 13 (internát)

Po jeho slovech se jen ušklíbla a chtěla se odtáhnout, každopádně to udělal nakonec Kazuma sám. Nechápala také, co ho na tom překvapovalo - dokud by ji nekousl, pravděpodobně by se necukala, ono to nepříjemné nebylo, ale jak on to mohl vědět? Ouška neměl. Opět si však připadala jako nějaké kotě. No, měla třeba něco z lišky, ale z větší části byla člověk, tedy démon. A takový pocit jí úplně příjemný nebyl i přesto, že to hlazení příjemné bylo. Cítila objetí okolo břicha, a tak se skoro ani nehnula. Nechávala se prostě opečovávat, a jen se zmateně zadívala do jeho tváře, když se zeptal na vrnění, "Nezapomínej, že já jsem liška...Ne kočka," vypadalo to, jako by na tohle zapomínal, jen maličko.

Nespokojeně zamručela, když přestal s hlazením - už si na to moc přivykla, rozmazlil ji, "Héééj, nerýpej," napomenula ho a uchechtla se. Pak ji opět začal hladit a jak byla zaměřená na toto, ani si nevšimla, že má vlasy z krku pryč. Sledovala ho a jen se jí zatajil dech, zdřevěněla, ale nakonec uhnul a kousl ji, "Auč," nechtíc uvolnila nějakou tu ohnivou energii, no, včas s tím přestala, když si to uvědomila. Její tělo se bránilo, asi se cítilo v ohrožení. Cítila jen takové lehké štipkání, a tak ji došlo, co provádí - že ji tvoří na krku cucflek, Co...chce si mě snad označkovat? lehce do něj šťouchla. Nebyla si jistá, kam tímhle míří, popravdě z něj byla zmatená - takhle ji provokovat. Docela by se teď podívala do zrcadla, co jí to tam stvořil, ale momentálně neměla příležitost.

Ani to tak nechtěla, nechtěla vypustit tolik tepla, byla to přirozená reakce, snad obranný reflex. Ale kdyby se nezastavila včas, pravděpodobně se mohlo stát něco daleko horšího. Když se odtáhl, promnula si místo, kde jí udělal cucflek - cítila, že tam bude mít opravdu viditelnou modřinku a ušklíbla se nad tím, "Tak označkovat, jo?" zasmála se, no viděla to tak, že do akademického roku nevyjde z bytu. Pak ale zavrtěla hlavou poté, co si takhle postěžoval na teplo, které způsobila, "Né, ono to není o tom, co chci nebo nechci já, to byla sebeobrana, štíplo to," mrkla na něj a uchechtla se. V podstatě, kdyby to trošku nebodlo, třeba by se ani nevědomky takto nebránila. Jeho další otázka ji však donutila, aby opět byla tak trošku v rozpacích. A on to udělal naschvál, soudě dle jeho pohledu, který na ni upíral - neuhnul pohledem, zkoumal její reakce, a tak se snažila uklidnit. To šlo však pouze tak, že přivřela oči a na chvilku uhnula pohledem, aby neviděla ten jeho upřený pohled, "J-jak to má mám vědět? Nikdy se mi to nestalo?" udržovala si bezpečnou vzdálenost, tedy...Snažila se o to. Teď už se mu opět podívala do očí, pravděpodobně bych se musela leknout, aby se stalo něco takového, proběhlo jí hlavou, ale s jistotou to říct nemohla. Bylo smutné, jak špatně zná vlastní reakce.

Jak se říkalo, oheň je výbušný a Mika by řekla, že tuhle magii je poměrně těžké ovládat dokonale - občas se jí prostě vymkla z rukou, jen nevěděla, jestli je celá vina na její straně, no, mohla být. "Jaké nepěkné," zkonstatovala s úsměvem, no, naštěstí, pokud by to chtěla skrýt, měla na to dost dlouhé vlasy - půjde to opravdu jednoduše. Když se k ní trošku přiblížil, jen se podivila, že nemá trošku strach po tom, jak před chvilkou zareagovala - pokud by přestal mít strach z lišek jako bytostí, no, ano, to by se dalo pochopit, ale strach z ohně? Vážně ho neměl? Po jeho slovech se snažila udržet stále stejný výraz. Mrkla mu do očí, no, legraci si očividně nedělal, soudě dle jeho výrazu. Co to zkusit? proběhlo jí hlavou. No, v podstatě měl pravdu - proč to nezkusit. Tou otázkou si skoro pojistil, že mu nijak moc neublíží, nejhorší byly šoky, něco, co nemohla čekat. Sledovala, jak se k ní pomaličku přibližuje, ale zvláštní bylo, že neměla čas, anebo spíš myšlenky, nějakým způsobem panikařit. A ani myslet. Možná to mělo nějakou souvislost? Přivřela oči a nechala jeho rty, ať se dotknou těch jejích. Neměla v úmyslu nějak cukat, ani před ním utíkat.

Překvapilo ji, že je poměrně v klidu, žádné trhavé pohyby, žádné zmatky, prostě se konečně dokázala uklidnit. To vůbec nesedělo k její ohnivé povaze, ta od přírody byla trošku... Aktivnější, klid jí nic moc neříkal, i když se to těžko vysvětluje. Kupodivu ji ani nevadil ten chladný dotyk, navíc se tímto způsobem alespoň trošku zahřál. No, nemohla teď být jako mrtvá, a proto pak čapla jeho horní ret a semkla ho mezi její rty - ohřála ho poměrně rychle a zajímalo by ji, jak tohle prožívá, jestli mu to není třeba nepříjemné, a proto pak jeho ret raději pustila a on se, po tom, co ji za ret trošku potáhl a olízl ho, odtáhl od jejich rtů. Pak si také ret trošku oblízla a koukla se na Kazumu, m-moc blízko, až teď si uvědomila tu vzdálenost mezi nimi, i když věděla, že předtím ta vzdálenost byla daleko menší, tedy...Nulová. Jako by si to snad ani neuvědomovala. Také ji to nenechávalo úplně chladnou a sama se divila, že mu to dovolila, "mmm?" snažila se sledovat jeho výraz, sama ale nevypadala nějak nespokojeně.

Mika byla poměrně komplikovaná osobnost - v jednu chvilku si někdo mohl myslet, že už ji úplně prokoukl, že je poměrně předvídatelná. Občas se tak chovala, to je pravda. No, každopádně pak je urychleně vyveden z omylu. Okamžitě si všimla jeho pohledu a jen se pousmála, nějaké další reakce nebyla schopná.
Je pravda, že to chtěla zkusit, ale nebrala to jako hru, rozhodně ne. Nebyla taková mrška - její hravost spočívala v jiné věci, ale nepohrávala si s lidskými anebo démonickými srdci. To ne, takovými lidmi opovrhovala. "Taky se v tobě nevyznám - kam se poděly tvé herecké schopnosti, nó? Tolik jsem se utlumila?" a nedala si pokoj. Opět musela trošku rýpat, jen maličko - mohlo to být horší. Každopádně tohle bylo zajímavé, jako by nechal své pocity být, neskrýval je, před ní už vůbec. Anebo ano. A nevšimla si toho? To by bylo opravdu zvláštní a pravděpodobně by se mu v takovém případě jeho herectví i pěkně rychle vymstilo.

Ách, to byla zajímavá nabídka z jeho strany. Nedalo jí to a musela přemýšlet nad tím, jak by toho mohla využít, aby to udělala tak, že to nezvládne. Pochybovala však že se jí něco takového podaří. Když ji šťouchl do nosu, uchechtla se a musela mu to oplatit. Přeci si to nenechá jen tak líbit, no ne? "Nó," podívala se do strany, usilovně přemýšlela, "co třeba ta nenávist? Áno, upřímnost je lepší, ale jsem zvědavá, jak dlouho vydržíš mě nenávidět," samozřejmě, že by mu to chtěla všelijak ztěžovat, psychicky ho mučit, aby s tím přestal. No, s tím musel počítat, když chtěl zkoušet něco takového.

Na chviličku začala pochybovat, jestli udělala dobře. Ne, určitě udělala - jednou, dříve nebo později bude muset přestat ignorovat to, jak se na něj dívá, co mu říká, co dělá. Určitě. Když však otevřel oči, cukla sebou. No, šel z něj strach. Fajn, hlavně klid... chvilku si ho jen tak prohlížela, a pak se k němu zase trošku přiblížila a nosem šťouchla do jeho tváře. Vážně ji takhle děsil, ale počítala s tím. No, to by v tom byl čert, aby na něj neplatilo vůbec nic. Doufala jen, že to nevezme tak vážně, že by ji nějak ublížil...Hmm, kdoví?
Cítila, jak se ochladilo, ale nehodlala se s ním přebíjet. Nebylo to tak hrozné, že by to nevydržela. Pro něj by teplo bylo horší, navíc...Nechtěla ho nějak více rozzlobit. Zatím jen chtěla zjistit, jak na co reaguje - mírně se usmála. Prostě potřebovala zjistit, jestli může dál zkoušet.

"Nó, moc dlouho ti to tedy nevydrželo," pověděla mu se smíchem, když se uculil a nechal toho, "pročpak bych ti měla dávat příležitost? Myslela jsem, že se s tím nějak popereš," pokrčila rameny a pousmála se. A to měla v plánu použít horší metody pro jeho přesvědčení, že by nakonec povolil, ale k tomu nedošlo. "Myslím, že budeme muset zapracovat na tvých hereckých schopnostech, nějak se nám vytrácí," ach áno, opět to její pošťuchování, ale snad už si na to Kazuma trochu zvykl. Byla trošku vystrašená, ale počítala s tím, a tak se s tím poprala poměrně snadno. Kdyby však tohle udělal jen tak, nevěděla by, co si myslet. A nejhorší by bylo, kdyby mu k takovému chování dala důvod, to by tušila, že to nehraje a nebylo by to pro ni vůbec jednoduché. Jako tam venku, když viděla tu zlost v jeho očích - nevěděla, co dělat. Ucítila objetí, a tak se čelem zapřela o jeho rameno, "Co myslíš? Jinou roli bys zvládl lépe?" zeptala se jen tak teoreticky, nebyla si jistá, jestli ho chce takhle provokovat, mohlo by se to obrátit proti ní.

No, prostě ji to bavilo - někdy vyhrát musela a sama tušila, že jakmile se to stane, pěkně to Kazumovi ukáže. Ne, že by byla zlá, jen... No, prostě byla taková, "Ach, je toho hodně takového?" zeptala se ho s úsměvem. On nebyl lenivý, ne, že by se mu nechtělo, spíš to vypadalo, jako by ji dál nechtěl trápit, "áno, to vím - myslím, že mi trvalo celkem dlouho, než jsem se v tobě vyznala, a kdyby sis dal záležet, jsem si jistá, že bych se do toho mohla zamotat i teď," popravdě o jeho schopnostech nepochybovala, daly jí zabrat, opravdu hodně. Stačilo málo a nenáviděla by ho, stačila jedna malá hra. Tak to herectví umělo měnit životy, situace, všechno... Nehezká to schopnost. Trošku se zarazila, když ji naznačil, že mu může dát další úkol. Hmm, no tak dobrá, nebudeš muset být zlý, proběhlo jí hlavou a šoupla se až k polštáři, na konec sedačky v podstatě, "Na chvilku mě pusť, na tohle se musím psychicky připravit," zasmála se, v podstatě to bylo ze srandy, ale on ještě netušil, co plánuje. A kdyby tušil, asi by ji pochopil. Momentálně od něj měla poměrně dost centimetrů odstup, opírala se o polštář, ještě natáhla ruku ke stolu, který byl na dosah a vzala si tortillu z misky. Trošičku ho napínala, nic nepovídala nějakou dobu, "Dokázal bys zahrát něco podobného jako mě potkalo tam venku?" zeptala se ho s pohledem pevně upřeným k němu. Spíš byla zvědavá na to, jak zareaguje. Mohla si vymyslet cokoliv, ale opravdu... Vybírala si chuťovky.

No, byla zvědavá, jakou vlastnost tím myslí, ale nechala to na později, pak to vytáhne. Odhadnout ho nemohla tak úplně, stejně se ale snažila postřehnout nějaké náznaky herectví, ty tam ale byly málokdy.
Byla zvědavá na reakci, když mu poví, co po něm chce. A... On to vzal opravdu neskutečně vážně a poměrně rychle se s tímhle úkolem vyrovnal. Pravdou bylo, že ho chtěla zkoušet - přeci by se tu s ní nepral, kdyby viděl, že nechce, spíš hlavně nečekala, že bude tak hrdý, že půjde i do tohohle, překvapilo ji to. Kazuma byl v podstatě takový Švejk. Ten tón, kterým mluvil, snažila se to ignorovat, opravdu - to se dalo. I tak ale byla nasáčkovaná na samém konci sedačky a držela si odstup, dokud mohla. Pomalu k ní mířil, a pak po ní doslova skočil a ona nestihla udělat naprosto nic, jen vypískla. Ani ji to v téhle pozici nebolelo, naštěstí ta sedačka byla měkká. Oči měla semknuté k sobě a přemýšlela, a možná by neměla, nebyl na to čas, svou roli hrál Kazuma dokonale, umm, áno, možná to je...nebezpečné, uvědomila si a když cítila, že ji stahuje tričko, okamžitě si ho začala stahovat dolů. Vzdorovitě se na něj podívala, zatlačila na jeho hruď, na chvilku se podívala do jeho očí a natáhla se k jeho rtům.

Nó, docela dlouho se ji snažil přeprat, vytáhnout jí to tričko nahoru, opravdu to vzal vážně. A tak musela sáhnout po jiné metodě. Když to nešlo po zlém, muselo to jít po dobrém a ji napadlo, co by na něj mohlo platit. Oční kontakt ne? Nevadí...Jsou účinnější způsoby. Přiblížila se k jeho rtům a trošku se ušklíbla, když ucítila, že tlak z jeho strany povolil - vzdal to. "Tak vidíš, jak to jde," zašeptala se - užívala si svou druhou výhru, taková už byla. Rvalo ji srdce ho nějak trápit, ale takové nevinné hrátky...Jak by mu to mohlo ublížit? Jako by to pošťuchování nestačilo, darovala mu na rty jen malou, dětskou pusinku. Jako by mu naznačovala "nu, víc si nezasloužíš", ale neřekla to, jen se dál potutelně usmívala.

Opravdu se tímhle bavila, a pak sledovala Kazumu, jak se urazil. No opravdu, kdyby ten polibek tolik chtěl, mohl si ho vzít, ale tím, že to neudělal, tak měla Mika jedinečnou příležitost trošku...Provokovat. Prstíkem mu šťouchla do tváře, a když se podíval jinam, smutně sklopila ouška, "Noták..." Asi jsem se moc rozdovádila, přehnala jsem to, usoudila a povzdechla si. Nepověděla mu ani slovo, spíš ho tak pozorovala, ten jeho výraz. "Promiň," pověděla nakonec - tentokrát cítila, že by to tak měla říct, a myslela to upřímně.