Park v meste

Obrovský Park v meste so zelenými lúkami, stromami a s lavičkami. V strede parku sa nachádza veľka, no jednoduchá fontána. Po stranách parku sú oplotené výbehy so srnami a podobnými zvieratami.

*Lenost. Lépe bych to nepopsala. Jelikož jsem líná cokoliv dělat a vlastně ani nemám co na práci, ležím ve stínu jednoho z menších stromů blíž ke kraji parku, kam se lidé moc neuchylují. Nechci společnost, chci být pro jednou na chvíli spíš sama, než obklopena lidmi. Lidé jsou nudní, nebaví mě. Mají divné problémy. Držet se od nich alespoň trochu dál má spoustu výhod. A aspoň kolem mě pořád nepobíhají otravní psy a malé děti. Mám zavřené oči a po vzoru mnoha dalších lidí různě po parku si vychutnávám odpolední siestu*

*Ide domov cez park, ale všíma si kade chodí a ľudí okolo neho, či náhodou neucíti niečo neľudské.* "Ak natrafím ešte na nejakého, tak dnes mám šťastný deň. Žeby konečne začali vyliezať z.. bohvie z kade vlastne sú." *Povie si pre seba a preskúmava park. Je tu celkom dosť ľudí, oddychujú, sú na rande, užívajú si pokoj a bezstarostnú chvilu mimo ich hektické životy.* "Je to tu väčšie ako som čakal." *Prekvapene povie. V zápätí ucíti prítomnosť niečoho, z čoho má podobný pocit ako z toho dievčaťa pred chvíľou. Obzerá sa, obzerá sa a všimne si osôbku sediacu v tieni pod stromom. Príde bližšie aby si bol istý, že natrafil na ďalšiu príšerku. Nechcel však spôsobovať rozruch. Podišiel k nej, úplne blízko, stál vlastne oproti nej a pozeral na ňu zvrchu. "Bingo." *Povedal celkom hlasne.*

*trochu sebou cuknu, když uslyším cizí, mužský hlas. Netuším, proč je někdo tak blízko. Otevřu trochu rozespale očka a vzhlédnu k neznámému muži. Trvá mi, než se rozkoukám, nebo to alespoň hraji. Vlastně ano, tolik světla moje oči přeci jen trochu unavuje. Chvíli na něj nechápavě zírám, než se na něco zmůžu* Uhm... *odkašlu si a napřímím se* Potřebujete něco? *nakloním hlavu mírně ke straně s tázavým výrazem v obličeji*

*Toto je fakt blbé miesto, a ešte k tomu je aj deň a ľudí je tu plno, nerád by priťahoval zbytočnú pozornosť. Musí niečo vymyslieť. Usmeje sa a odpovie jej, dúfa že mu to výjde.* "Mal som pocit, že si niekto koho poznám, ale zrejme som sa mýlil. No každopádne, keď už som ťa takto vyrušil, mal by som ťa pozvať niekam ako ospravedlnenie." *Pozrie jej priamo do očí.* "Nepôsobíš síce, že by si niekam šla s cudzou osobou, ale ja som slušne vychovaný a naučili ma, že keď niekomu skazím príjemnú chvílku, mal by som sa nejakým spôsobom ospravedlniť" *Hrá sa na slušňáka* "Kam by si rada išla? Máš rada čaj, kávu?" *Ak sa mu podarí, aby s ním išla a ostala až do večera, keď už ľudí bude menej a na niektorých miestach nebude nikto, tak má vyhraté, teda, aspoň si to myslí.*

*nakloním hlavu pro změnu na druhou stranu a přimhouřím očka* O tom slyším poprvé *ušklíbnu se*...že je tohle známka slušnosti. Aspoň učitel o ničem takovém nikdy nemluvil *zakřením se a začnu se sbírat ze země* Ale pro mě za mě. Když je to... nějaká tvoje zásada, můžeme jít na čaj *přikývnu a sklepu ze sebe pár lístků a nějaký prach. Je mi to sice podezřelé, no moc pozornosti tomu nevěnuji, ze samého mluvení dostanu skutečně chuť na čaj*

*Usmeje sa* "Som rád, že súhlasíš." *Všimol si, že tu už nie je toľko ľudí a tým sa jeho pôvodný plán mení.* "Poď za mnou, poznám veľmi dobré miesto kde majú kvalitný čaj." *Vedie ju hlbšie do parku, kde už nesvietia svetlá a nie sú tam ani ľudia. Keď už sú dostatočne hlboko, zastane, zasmeje sa, otočí sa aby na nu videl a vyberie katanu.* "He-he. Konečne. Dnes mám skutočne šťastie. Skoro som si začal myslieť, že keci o démonoch v tomto meste sú vymyslené." *Príde k nej o krok bližšie* "Budeš utekať, bojovať, alebo ma necháš robiť si, čo chcem?"

*tlapkám za ním, a moc dobře si uvědomuji, že mě vede... řekněme trochu podezřelým směrem. Když se zastaví a otočí se se smíchem na mě, zastavím i já, upírajíc na něj pohled. Na něj a jeho katanu* A oni to vymysly nejsou, což? *pousměju se. Sama přemýšlím, co bych vlastně měla dělat* Asi...ani jedno *kousnu se do rtíku a přimhouřím očka* Nemám ráda, když mi někdo ubližuje... a nerada bojuji.... Takže mi zbývá útěk, že? *pozvednu obočí a schovám ručky za zády* A já měla chuť na čaj... *povzdychnu si*

*Uškrnie sa* "No, vyzerá to tak, že to výmysli skutočne nie sú." *Očakával že si vyberie možnosť úteku , takže ho to neprekvapilo. Pôsobí ako roztomilá a nevinná holka, aj by sa zľutoval, ale nemôže ju nechať tak, keď už konečne natrafil na niečo, čo nie je človekom.* "Tak vieš čo?" *Odloží katanu* "Poďme teda na ten čaj" *To by ju malo upokojiť a nemala by sa už pokúšať o útek, aspon do momentu kedy k nej Shiki nepríde uplne blizko. Keď ju pri nej, Všimne si že má červené oči. Napadlo mu, čo by mohla byť zač, ale radšej sa nenápadne spýtal.* "A nenapila by si sa radšej niečoho iného ako čaju?" *Jeden z kútikov úst mu vytvára polovičný úsmev.*

Očividně tě to těší, lovče... *polknu, neodvracejíc od něj ani na chvíli pohled. Když odloží katanu a začne se ke mě přibližovat, mírně ucouvnu a zhluboka se nadechnu* Měla bych chtít? *pozvednu obočí a zahledím se na něj naprosto upřeným pohledem prakticky bez mrkání. Nechci, aby se ke mě přibližoval, na druhou stranu je mi hloupé i prudce couvat a snažit se utéct. Žužlám si rtík a tak trochu odevzdaně čekám, co se mnou bude, jak se mnou naloží, na druhou stranu jsem neměla ani v plánu si jen tak nechat ubližovat*

"Je to na mne až tak vidno?" *Všimol si ako na neho uprene hľadí a neuhíňa pohľadom ani na chvilku. Nechce prehrať tento staring contest, tak sa jej pozerá priamo do očí.* "Sú tak krásne, veľké a červené, mám chuť ti ich vybrať a vystaviť si ich niekam doma" *Zlovestne sa usmeje a schmatne ju za rameno ľavej ruky aby toľko necúvala.* "Je to trochu smutné, že nebudeš bojovať. Na to si asi budem musieť vyhliadnuť opačné pohlavie od tvojho, alebo iný druh, či na čo sa to delíte, obludky malé. V tejto chvíli vlastne ani neviem čo s tebou. Nemám pri sebe vhodné veci. Katana je moc dlhá a nepraktická, a keby ťa jednoducho zabijem, nič by som z toho nemal." *druhou rukou ju chytí za tú jej malú, peknú tváričku a obzerá si ju.* "Pôsobíš veľmi krehko a mlado, tvoja pleť je pružná, určite by to bolo krásne, keby ju niečo ostré poškodilo. Ale ako som už povedal, katana je na toto veľmi nepraktická." *povzdychne si a stlačí jej tváričku tak silno, aby jej popraskali aspoň nejaké cievky*

Nevypadáš, že by ses to nějak snažil skrývat *zamrkám a olíznu si horní rtík* Někde ve sklenici by ty oči ztratili hodnotu... *nafouknu tvářičky trochu rozmrzele. Když už nemůžu dál couvat, zastavím se a zůstanu nehybně stát. Jsem trochu nervózní, ale nedávám to na sobě přespříliš znát* Nerada bojuji. Není to moje silná stránka *zamumlám spíš pro sebe, než pro něj. Když mě chytne za tvář, celá se trochu naježím. Celkem okamžitě, jako už taková, automatická zažitá reakce, se přeměním do své démoní podoby. Není vidět rozdíl, snad až na oči, jejichž barva se zvýrazní a oči se skoro až mírně rozzáří. Prudce se škubnutím hlavy oženu zuby po jeho ruce. Reflex. Není mi to příjemné*

"Nepotrebujem to skrývať" *Pozoruje ako si olizuje hornú peru* "Vyzerám tak chutne?" *Spýta sa jej* "Asi máš pravdu" *odpovie k stráte hodnoty jej očí* "Celá hlava by bola ovela lepší nápad. Ešte lepšie by bolo celé telo!" *Vyznie nadšene* "Vlastne nie.. to by bola zbytočná príťaž a na čo by mi bola mŕtvola, ktorá sa začne časom rozkladať." *Prežíva silnú úvahu.* "Ja ťa bojovať nenútim" *Usmeje sa* "Teraz su ešte krásnejšie tie tvoje oč-" *Nestihne dopovedať, pretože ho príšerka hryzne do ruky, ktorú rýchlo odtiahol, nestihol sa uhnúť, lebo bol zapozeraný do jej očí. Začne sa strašidelne smiať* "To je tak zlaté, nie si náhodou trochu smädná?" *provokuje ju slovami a dá jej "reflexivne" facku za ten kusanec.*

Chutně? Všecko co má v žilách krev vypadá chutně *zachrčím trochu a přimhouřím očka. Schovám ručky za záda, kde jednou chytnu druhou za zápěstí. Když po svém automatickém "útoku" dostanu facku, odvrátím od něj pohled, který upřu do země. Vlasy mi mírně spadají do obličeje a zakryjí mi tvář. Olíznu si rtíky a tiše se zahihňám* Ptát se upíra, jestli má hlad je hloupá otázka... Teda, minimálně se na to ptát mě *zhluboka se nadechnu*

"Ach, tak to potom nie som špeciálny, len jeden z mnohých" *Tvári sa sklamane, no hneď na to sa uškrnie.* "Ak chceš, tak ti dovolím napiť sa trochu mojej krvi, ale nebude to zadarmo a nebude to tak jednoduché." *prstami sa jej pohráva s vlasmi, za ktoré ju prudko potiahne bližšie k sebe, aby mu videla do tváre. a on jej* "Nemyslím si, že si typ osoby, ktorý sa rád nudí, vidno to na tebe" *Pritiahne jej vlasy o trochu pevnejšie.*

Bohužel. Nejsi nic extra. Krev je celkem lehce dostupné zboží *zaculím se nevině a převážím se z jedné nohy na druhou, aby se mi stálo pohodlně. Když si mě za vlasy přitáhne blíž, překvapeně zamrkám a upřu mu pohled do očí. Čekám* No...tak povídej. Jsem zvědavá s čím máš v plánu přijít *zaculím se a jsem skutečně dost zvědavá na to, s čím přijde. Mám obavy, ale jsem ve střehu se i bránit, kdyby to bylo skutečně nutné*

"Ale nie všetka krv je rovnako dobrá, nie je tak?" *Zakusne si do pery, dostatočne silno aby mu z nej začala tiecť krv. Príde mu trochu divné, že je ochotná prijať jeho návrh. Pre toto sa stal lovcom. Démoni a iné neľudské bytosti sú oveľa viac "tough" ako úbohí a vystrašení ľudia, ktorý radšej kričia a zdrahajú kade lahšie, aspoň to tak znelo z rozprávania druhých. Nedokáže uhnúť jej očiam, no ani nechce, priťahujú jeho pozornosť* "Ak, mi dovolíš pomámať ti niekoľko tých tvojich malých, tenkých prstíkov, máš odomňa dovolené ochutnať moju krv. Ak, mi dovolíš dorezať tú tvoju mladú tvár, môžeš sa mojej krvi napiť." *Druhou, volnou rukou jej chytí ľavú dlaň*

To je pravda. Některá chutná moc špatně. Některá chutná nepopsatelně lahodně *přikývnu souhlasně s mírným úsměve ve tváři. Vyslechnu si jeho návrh a dokonce se, tentokrát už bez ohnání nebo ucuknutí, nechám chytit za dlaň. Mám ale jiné plány, jeho návrh se mi tolik nelíbí, přeci jen si nerada nechám ubližovat a mnohem raději mám, když jsou věci po mém. To, že mi kouká přímo do očí, mi hraje velmi do karet. Nic mi nebrání použití mé skvělé schopnosti, díky které jsem zatím nikdy neměla o krev nouzi, a přesně to, také udělám* Mám jiný návrh. Ty mě necháš se napít i bez toho... řekla bych. Hned, teď... *protáhnu s širokým úsměvem, čímž odhaluji své ostré tesáčky. Jdu na jistotu, moje oči mě nikdy nezklamali, vždycky nakonec dostanu co chci*

*Už dávno bol jej očami na toľko pohltený, že teraz nedokázal nič iné, len jej prianie splniť. Stále mal svoje vedomie, no túžil po tom, aby sa napija jeho krvi, bez ceny, ktorú jej pred tým navrhol.* "Zaujímalo by ma, ako ti bude chutiť tá moja." *Usmeje sa takmer rovnako ako ona. Dokonca aj jej ostré zúbky ho fascinovali takmer rovnako ako jeho oči.* "Neuškodí byť občas ovládaný" *Zaznelo mu v mysli. Mierne uvolnil uchopenie jej vlasov, aby sa mohla k nemu lepšie dostať, ale stále ju držal dostatočne pevne na to, aby ju vedel od seba v prípade núdze odtrhnúť*

*s laškovným úsměvem se k němu přiblížím. Chvíli prostě jen fascinovaně sleduji jeho krk. Prsty jedné ruky po něm lehce přejedu. Nikdy jsem nebyla zvyklá se krmit jako nějaké divoké zvíře, odjakživa jsem dávala přednost sofistikovanějším způsobům, než se jen tak vrhnout na svou oběť, to už bych musela být skutečně hladová* Uvidíme... *syknu a pak už mi nic nebrání zabořit špičáky skrz kůži, které se do ní zařízli jako nůž do másla, jako by nekladla žádný odpor. Docela s chutí se pustím do "jídla"...ač nemám v plánu si vzít moc, méně, než mám při takových příležitostech ve zvyku*

*Keď sa jej upírie zúbky preryli cez jeho pokožku na krku, vôbec to nebolelo, bolo to tak hladké preniknutie ako keď skúsená sestra odoberá krv ostrou, tenkou ihlou. Dokonca to bolo trochu príjemné. Nebránil sa, nechal ju nech sa nakŕmi koľko jej hrdlo ráči. Mal totiž pocit že krvi má dosť. Po krátkej chvíľke sa na toľko uvolnil, že jej vlasy pustil, a ruku, ktorou jej ich doteraz držal, jej položil na hlavu. Zúbky v jeho krku a jej pery boli skutočne príjemné, a možno len oslabol z toho že má v sebe menej krvi ako doteraz. Nezmohol sa k žiadnej z jeho poznámok. Nechal ju v klude sa nakŕmiť.*

*Keď prišiel o určité množstvo krvi, niečo ho akoby nakoplo, vrátilo k jeho "normálnemu" mysleniu a už nebol ochotný dať jej ani len o kvapku naviac. Rukou, ktorú mal položenú na jej malej hlave, ju za ňu chytil a odtiahol ju od seba. Druhou rukou si zatlačil na otvorenú ranu a nohou tú upírku odkopol asi meter od seba. Ruku mal stále na krku, nemal to čím obviazať a keby ju tam nedržal, tak by strácal zbytočne viac krvi. Pomaly sa postavil, kým ona bola na zemi. Keď už stál, pozrel sa na nu zvrchu ako jej steká jeho krv po ústach. Nahnevalo ho to, bola to predsa jeho krv. Ani nevedel prečo sa k nej tak ľahko dostala. Zo síl, ktoré mu ešte ostali, dvihol nohu do vzduchu a kopol ju do tváre. To ju hodilo o kúsok do zadu, potom spozoroval, že ma na zemi položenú ruku, šlapol jej na ňu a dúfal že jej zlomil aspoň pár prstíkov. To mu zlepšilo náladu. Nechce sa tu už dlhšie zdržovať, tak sa vybral preč.*
(Odmena za ignorovanie. Vkusný dodatok, ktorý vymyslel a pripísal Ren.)

*přesunula se od jezera do parku a jen tak courala po okolí, napadlo jí, že by si mohla sednou na nějaké málo rušné místo, přeci jen má ráda klid. Okolo cesty byli lavičky, no nikdo se o ně moc nestaral, takže si šla sednou někam na trávu, na kterou si hodila mikinu co měla kolem pasu, aby si na ni sedla a začala přemýšlet, zda by měla jít mezi lidi nebo ne*

*no, nakonec se rozhodne jít do města se najíst* (leave)

*Dojde sem, celou dobu měla sluchátka v uších a zpívala si potichu písničky. Pozorovala lidi, jak nestíhají do práce nebo běží domů. Děti, jak si hrají na hřišti, maminky, co si spolu povídají. Musela jsem se nad tím usmát. Nebylo to, jako doma, a možná ji to chybělo. Kdyby tu měla bratra, ale ten odešel, už ho asi nikdy neuvidí. Přišel na ni smutek, sedla si k fontáně a dívala se na oblohu. Nakonec vytáhla pastelky a začala kreslit různé vecičky, které pak zmizely*