Jazero v meste

Veľké jazero neďaleko parku, s čistou vodou.

*Nemal chuť ísť domov, a tak skúmal mesto, našiel jazero a bol tu natolko príjemný vzduch, že sa tu rozhodol ostať. Lahol si do trávy a mal priamy výhlad na oblohu a hviezdy na nej. "Konečne pokoj od toho rušného námestia, príjemný, vlhký vzduch, dobrý výhlad, čo viac chcieť" *Pozoroval hviezdy až kým nezaspal*

*Prebudí sa a chvíľu premýšla kde je, keďže mu slnko svieti priamo do ksichtu. Posadí sa a poobzerá sa okolo seba. Uvedomí si, že včera večer sa rozhodol spať vonku, konkrétne tu, pri jazere. Obzeral si okolie za dňa, keďže v noci tu bola akurát tak čerňava. Zdalo sa mu to tu povedomé. Akoby tu bol kedysi dávno, predtým. Mal pocit že má na toto miesto vspomienky ukryté hlboko v podvedomí. Žeby minulý život? Paralelný svet? Znovu ho na moment zachvátili tieto myšlienky, ale po chvílke ho to prešlo.* "Keď už som tu, neuškodilo by mi odskúšať vodu. Aj tak je dosť teplo, zišlo by sa mi trochu sa schladiť." *Vyzliekol sa a veci položil blízko okraju jazera, aby na ne videl, hlavne na svoju katanu. Vrhol sa do vody, ktorá bola príjemne chladná, nie veľmi, ale ani teplá nebola.*

*Keď sa dokúpal, počkal kym uschne a obliekol sa. Nikto sa tu neobjavil. A démon už vôbec nie. Odchádza preč, skúsiť inú lokáciu, ktorú mu tá žena odporučila.*

*přijde do parku jemně unavená a začne si pomalu broukat nějakou náhodnou melodii, kterou slyšela ve městě* Nikde nikdo..*pomyslí si a usměje se nad svým odrazem ve vodě, potom přejde ke stromu poblíž jezera a sedne si pod něj, kde bude rozjímat o všem co jí napadne*

*Příjdu do parku a rozhlížím se kolem. Přišel jsem na místo kde zrovna není vůbec nikdo, je tu jen opuštěný strom a já. "Nádherné místo pro mě" řeknu si pro sebe a sednu si ke stromu. Vyndám si dýmku, přidám nějaké ty listy a zapálím si. Pak se opřu a sleduju vodu*

Ani nevěděla jak, ale ocitla se u jezera. No, co se vody týče, nebylo to její oblíbené místo, každopádně výhodou nejspíš bylo, že tu bylo málo lidí, alespoň to tak vypadalo. S úsměvem se posadila ke stromu a ruku na kapuci trošku povolila, už se nemusela tolik bát, ale přeci jen musela být opatrná, aby tajemství jejich světa nebylo vyzrazeno. Vítr ji hladil po tváři, a tak přivřela oči a spokojeně snila, Tady je krásně... najednou ale ucítila kouř, zbystřila, otevřela oči a začala se rozhlížet okolo. Zároveň instinktivně pevněji chytila kapuci.

*když vydechne kouř sleduje kam míří přičemž zabystří že je u vody nějaká osoba.. "chm.. pročpak je asi zahalená? Že by...." rozhodl jsem se to nějak zatím neřešit dokud nedokouřím svou dýmku a navíc přišel jsem tady odpočívat, ne bojovat*

Chvilku toho muže pozorovala, no, také zpozorovala, že už si ji všiml. Na chvilku se zarazila, možná by měla jít, ale kupodivu se rozhodla pro opak. Třeba je to člověk, třeba je to démon, anebo také lovec. Každopádně kdyby teď odešla, bylo by to přinejmenším podezřelé. Zvedla se proto ze země a rozešla se tím směrem. Vítr na chvilku nefoukal, a tak pustila kapuci, "Dobrý den," řekla s úsměvem a sledovala, jak ten muž kouří dýmku.

*Když jsem viděl, že se přibližuje ke mně levou rukou jsem sjel ke svému pasu a chytil jsem jen tak letmo dýku. Vítr přestal foukat a ona si pustila kapuci. "hmm skrývá snad něco?" dle mých dedukcí už předpokládám, že se rozhodně nejedná o člověka, ale o nějaký druh démona* Chm.. *odpověděl jsem na její pozdrav jen takhle a čekám na jeji reakci. Stále držím dýku pro případ nouze*

Všimla si toho jeho pohybu a přimhouřila oči - také byla opatrná, ale usoudila, že tohle bude ta lepší možnost. Jeho bojovnost a opatrnost ji nemohla uniknout, ani pozdrav nebyl příliš přívětivý, a proto se jen chabě usmála, "Jsem Mika," řekla prostě a sedla si o kus vedle, přesto ale byla opatrná, připravená k obraně, i když ne k útoku. Nebyla si jistá, jestli je ten dotyčný démon nebo lovec, ale obyčejný člověk to určitě nebyl.

*Nijak na to nezareagovala a ještě se usmála huh.. to že se dokonce i představila mě zaskočilo* Hm.. já jsem vlk samotář.. *odpověděl jsem ji a sledoval jak si sedá kousek vedle mě.. jsem pořád ve střehu kdyby náhodou zjistila že jsem lovec a měla potřebu zabíjet*

"Hm? Pěkné jméno," ušklíbla se, a tak musel poznat, že jde o sarkastickou narážku. Áno, opravdu si všimla, že není příliš společenský, na tom samotářovi něco bylo, každopádně... On jistě věděl, že obyčejný člověk není, jinak by se k ní nechoval tímhle způsobem. A to pak vypadalo, že je to lovec. Trošku se při té myšlence zamračila a rozhlédla se okolo. Věděla, že je tu ještě někdo další, ale rozhodla se, že to prozatím nebude řešit.

Hah.. já vím *odpověděl jsem ji na jeji narážku. Odložil jsem dýmku a zvednul jsem se. Trošku jsem prokřupal kosti a z ničeho nic jsem vytáhnul pistol a namířil na ni* A co kdybych ti teď řekl.. démone.. sundej si tu kapuci nebo střelím?*Je mi jasné že teď už jistě ví že jsem lovec a ne někdo z jejich řad. Nehodlám rozhodně riskovat a v případě útoku bych nepřemýšlel ani chviličku nad tím co udělat*

Trhla sebou, když nečekaně vytáhl pistoli, bylo to moc rychlé na to, aby stihla reagovat, "myslela jsem si to..." zašeptala a rozhlédla se okolo. Chvilku možná vypadala vystrašeně, ale pak přivřela oči a uklidnila se. Najednou její výraz byl chladnější než před chvílí, "pane lovec, máte nějaké zaujetí proti démonům obecně? Jdete po všech z nich?" položila mu otázku a ruku položila na svou kapuci, "a jste si také jistý, že chcete, abych sundala kapuci tady? Na místě, kam kdykoli může přijít nějaký člověk? Naše existence by byla odhalena, způsobilo by to zmatek po celé této zemi," pokrčila rameny a po očku ho pozorovala.

*S kamennou tváří ji sleduju jak byla z ničeho nic vystrašena a najednou se uklidnila* Takže.. nezapíráš to že jsi démon? *Sleduju ji jak pokládá své ruce na svou kapuci* Už stejně dávno vím co jsi zač.. no dobře úplně dávno to není, ale už nějakou tu chvilku to vím.. chceš-li ale svou kapuci sundat můžeme jít do ústraní.. *Přestal jsem na ni mířit a jen ji sleduju*

"Měla bych zapírat?" zakroutila hlavou, "ne, to je zbytečné..." odvodila si a vraždila ho pohledem. Pak si oddechla a rozhlédla se okolo. Trochu ji uklidnilo, když sklopil zbraň, útoky zdálky neměla ráda, zvláště pokud se týkaly zbraní. To mohlo být nebezpečné. "Pokud to víš, jaký je důvod, abych si sundávala kapuci?" zeptala se ho s povytaženým obočím a svou ruku z kapuce spustila. Jen si nebyla jistá, jestli to myslel tak, že ví, že je démon, anebo že ví, jaký přesný typ démona je.

Samozřejmě že to je zbytečné.. *Jen jsem odsouhlasil co řekla a díval jsem se ji přímo do očí, když už se mě snažila vraždit pohledem* Abych věděl.. jak hezká Youko jsi.. *Řeknu tišeji aby nebylo možno to slyšet na 2 metry daleko a jen ji dále sleduju a přejíždím rukou po noži a druhou stále držím pistol. Už ale předpokládám že ji používat nebudu muset*

"Hmpf," odfrkla si, když zmínil, že by to opravdu bylo zbytečné. Pokud byl lovcem už nějakou tu dobu, je možné, že na to měl prostě trošku "čich", takový lovecký šestý smysl. Každopádně byla vděčná, když ztišil hlas, jakmile se zmínil o její rase, a proto se její pohled možná trošku zmírnil. Zároveň byla zmatená - co je to za lovce? Blafuje? Utahuje si z ní, a pak ji někde dál od lidí zabije? Cukla sebou a uhnula pohledem, konkrétně směrem ke zbraním, se kterými si pohrával. Skousla si ret a podívala se jinam, bylo vidět, že usilovně přemýšlí. Co jsou ty zbraně za materiál? Oheň by to rozpustil, ne? I když...těžko říct, zda je to ocel nebo... povzdechla si. "Je tu někde místo, kde se neobjevuje moc lidí?" zeptala se trošku zdráhavě, stále si nebyla jistá, jestli nedělá chybu.

*Její pohled se zmírnil.. možná se uklidnila ale začíná vypadat nějak zmatená. Že by ji zmátlo to že vím kdo je? Najednou sebou cukla a její pohled směřuje k mým zbraním.. přestávám si s němi hrát a dám si ruce za záda přičemž je spojím do sebe* Ale jistě jedna opuštěná čtvrť.. *Řeknu ale pak mě napadne ještě jedna možnost* Nebo můj byt.. *Nakloním hlavu do strany a čekám její odpověď*

Byla z těch jeho zbraní poměrně nervózní. Tvářil se, jakoby proti Youko nic neměl, ale nesměla polevovat v ostražitosti. On je lovec, pravděpodobně blafuje, aby ji jednoduše dostal. "Výborně," řekla nepříliš nadšeně z těchto možností. Ale bylo ji jasné, že na tomto se nedomluví z jednoho prostého důvodu - kde nejsou lidé ani démoni, bude se cítit v nebezpečí takhle sama, s lovcem. A kde jsou démoni? Tam pravděpodobně zase sám lovec nepůjde. A tam, kde lidé jsou by mohlo být její tajemství vyzrazeno, a tedy tajemství všech démonů. Nervózně se schovala okolo a věděla o tom jednom muži opodál, a proto se schovala za strom tak, aby on na ni vidět nemohl z toho úhlu, kde byl. Jakékoliv šustnutí by přitom zpozorovala. Stále ale nervózně pokukovala okolo, kdoví, kdo se mohl objevit, stejně si ale nejvíce dávala pozor na lovce před ní. Stále se dost zdráhala - nechtěla si kapuci sundat, pro lovce to mohl být impuls k jejímu zabití, navíc kdoví, třeba tu měl spojence?

*Jeji odpověď.. no prostě mě nijak nepřekvapila.. předpokládám že se určitě bojí jít jen tak někde s lovcem sama, na místo kde by nikdo kromě nás dvou nebyl* Chm.. tak to uděláme jinak.. *Když jsem to řekl ona jako na zavolanou šla za strom.. přiblížil jsem se úplně k ní a levou rukou jsem si ji chytil kolem pasu přičemž jsem v té ruce držel nůž takže kdyby s sebou škubla mohlo by ji to zranit* Ani se nehni... a neboj se.. *Pomalu zvedám pravou ruku takovým způsobem že ji jedu po boku těla a když dojedu k rameni vložím ruku pod kapuci a chytnu se jejího ouška* Chm.. přeci jen jsem měl pravdu.. *Lehce se usměju a dívám se ji přímo do očí*

"Jin..." Ani nedořekla, co chtěla a už ji držel kolem pasu, trhla sebou, to byla prvotní reakce, ale jakmile ucítila něco studeného a zároveň teplého...Trošku ji řízl. Vytřeštila oči, ale mohla to očekávat. Neboj se?! Děláš si legraci?! Sledovala ho, vzdorným pohledem, ale věděla, že hnout se momentálně nemůže. Tedy...Kdyby chtěla, ublíží mu, poměrně jednoduše, ale než stihla použít jednu ze svých schopností, musela vypísknout, protože ucítila dotek na svém oušku. Přivřela oči. "Pusť mě!" zaprotestovala. Na dotek na ouškách a ocase byla trošku háklivá, zvláště u lovce, ze kterého byla akorát tak zmatená. Navíc ten jeho pohled, úsměv - bylo to divné. Do očí mu pohled sice oplatila, ale rozhodně se neusmívala, ani nemračila - byla to maska podobná bojovému výrazu. Co jsi zač?

*Když s sebou škubla asi se řízla.. teda soudím z jejího pohledu.. podle toho pískotu a následné slovní reakce jsem usoudil, že asi nemá ráda když se ji někdo takhle dotýká ouška dám tedy pravou ruku pryč ale stále ji držím kolem pasu* Nemáš tohle ráda? Já totiž ouška rád.. *Zasměju se a hned na to nahodím kamennou tvář a jen ji sleduju jak se tváří.. "chce snad zaútočit?" Soudě dle jejího pohledu bych nečekal nic jiného*