Jazero v meste

Hmm pravda.. konečně méně lidí.. *řeknu tišeji ale i tak to jde stále slyšet zřetelně* To by se ti líbilo jo? *Zasměju se.. nevím proč bych ji měl zabíjet.. lišky mám rád a zrovna u ní nemám důvod ji zabíjet.. zatím mi nic neudělala a jeví se přátelsky ale kdo ví možná jen dělá přátelskou a pak mě zabije ve spánku.. jeden nikdy neví*

Zvláštní, že jejich myšlení bylo stejné, i když to Mika nevěděla. "Myslíš, že toužím po tom, být zabita lovcem? Néé, to není můj životní cíl, já si toho chci ještě hodně prožít," ujistila ho se smíchem, no, už to od něj nečekala, neočekávala, že by ji zabil, ale kdoví, co se mohlo stát, že? "Ale ty to neuděláš, že ne? Neublížil bys malé lištičce," uchechtla se a opět zahýbala oušky. Nehodlala ho nechat, aby ji ublížil, i kdyby chtěl...

Nuu.. nevím co je tvým cílem ale byla bys vadná kdyby to bylo zrovna být zabita lovcem.. *směju se až dokud se nezeptá na další otázku* Máš pravdu.. neudělal, neberu tě jako nepřítele.. *odpovím ji a pravou rukou ji zajedu pod kapuci a drbu ji za oušky*

"Ano, ale jistě se najdou i takoví," uchechtla se. Každopádně ona si chtěla užívat života, takového, jaký má k dispozici. "Ííí!" vypískla, když ji začal drbat za oušky, přirozeně přivřela oči a tvářila se poměrně spokojeně, pak si ale uvědomila, jak se chová a vyčítavě si ho prohlédla, "Očividně spíš domácí mazlíček než nepřítel..." zkonstatovala a nafoukla se.

*Trošku se mnou škublo když najednou vypískla.. kdo by to čekal že takhle vypískne i po druhé, ale pořád pokračuji v drbání* Nebránila by si se domu být můj mazlíček? *Zeptám se s lehkým smíchem ale otázku jsem nemyslel bůhví jak vážně "ale kdo ví třeba by chtěla.. bránit se tomu nebudu" řeknu si pro sebe a pak se zasměju nad jejím nafouknutým výrazem ve tváři*

Modrými očkami sa zahľadí na mliečne biely oblohu, ktorá odmietala ukázať drobcom v tomto meste slnko. Každý jej krok v bordových martenskách sprevádza tiché čľapkanie vody z nevyschnutých mláčiek. Bola to len krátka spŕška, no napriek tomu to bol stále dážď a na chodníku ešte stále ostali niektoré miesta mokré. Na sebe má ľahké biele šaty s tenkými ramienkami, čo však nevidno, keďže ma cez seba ešte prehodenú koženú bundičku. No a čo? Predsa len vonku nie je až tak teplo, aby chodila v jednej vrstve ľahkej látky. Pokračuje vo svojej prechádzke, keď sa zhlboka nadýchne, miluje vzduch po daždi a o to viac, keď je dokáže vnímať lepšie ako ostatní. Do nosu jej však udrie aj iný pach a to démoní. No hej, prekvapivo tu sú aj démoni, haha. Otočí sa smerom, odkiaľ cíti osobu svojho druhu a uškrnie sa nad tým pohľadom. Vážne? Wow. Trošku povytiahne svoje silonkové nadkolienky čiernej farby, aby jej nevytŕčala s pod šiat pokožka na nezakrytých stehnách a vydá sa k nim, pričom si prehrabne vlasy. Od kedy sa démon nechá hladiť ako domáce zvieratko? Nijaké ahoj či predstavenie sa, proste sa spýta to, čo jej prišlo zvláštne, keď je v dostatočnej blízkosti, aby ju počuli a nemusela kričať. To by nebolo pekné, ak by to vyhúkala na celé jazero.

*Sleduju jak se k nám přibližuje nějaká osoba a už jen podle větru cítím že se jedná o dalšího démona.. pustím Mike a chytnu zbraň, ale nevytahuju ji jen na ní mám ruku kdyby náhodou chtěla ta osoba co přišla něco zkoušet* Chm.. domácí zvířátko by se nechalo bez odmlouvání.. *zasměju se a sleduju onu osobu která stojí před námi.. zatím se nezdá že by chtěla nějak zaútočit ale takových už bylo..*

Ruky má voľne pozdĺž tela, keďže nechystá nijaký útok, snáď. Ešte sa nestalo, že by útočila ako prvá, ale raz sa to určite stane- prečo nie dnes? Asi preto, že by proti nemu neobstála, nezdá sa, že by youko pri ňom bola ochotná k boju. Pohľad jej zabehne k ruke, ktorou človek pohne k.. zbrani? No krása. Nemyslím, že je to dobrý nápad zamrmle, no stále sa jej slová dajú rozoznať, keď pohľadom od jeho ruky prejde k jeho tvári. Keby chcela čokoľvek spraviť tak už mohla začať, kým bola ďalej, v bezpečí. Namyslená líštička? Nié, vôbec nie, kdeže. Škrečok je tiež domáce zvieratko, ale uteká čo najďalej, keď sa poňho niekto načahuje. Tvár jej ozdobí slabý úsmev alebo aj úškrn, pričom si ich obzrie. Prečo sa tu promenáduje v druhej forme? Nejde jej to do hlavy, proste nie. Alebo má ten človek ruku pod jej kapucňou kvôli niečomu inému?

Odfrkla si, když ta osoba, očividně démon jejího druhu, jí položila tuto otázku. No, necítila k ostatním Youko zášť nebo něco podobného, jen si s některými nemohla tolik rozumět. Zajímalo by ji, kolik arogance v sobě skrývá tahle blondýnka. "Netoužím po nějakých problémech,... zdůvodnila, Navíc netvrď mi, že by ti to taky nebylo příjemné, lištičko, proběhlo jí hlavou a sama se nad tou myšlenkou trošku ušklíbla. Pak si ale všimla, jak Shiro sahá po zbrani, přirozeně. No, u ní si nemohl být jistý, co je zač. Nechala to tak. Tohle se vyřeší samo. "Dejme tomu, že ať si raději sáhne, než aby mě řízl," uchechtla se, nu, taková situace už tu byla taky, že? Byla by raději, kdyby svá ouška mohla schovat, ušetřila by si spoustu komplikací, ale bohužel netušila jak. Slyšela, že to youko umí, ale pravděpodobně od nich utekla moc brzy.

Já vím co je a není dobrý nápad a žádný démon mi v tom nebude diktovat.. *odpovím ji trošku naštvaným hlasem a ve tváři mám teď spíše více takový vražedný výraz než přátelský* To jsi měla asi špatného křečka nebo si se o něj starala špatně.. *Odpovím ji s takovým lehkým smíchem ale výraz v mém obličeji stále trvá..*

Dievčatko tuto pred nimi patrila k takým tým typickým líščím démonom s egom až v nebesiach. Čo na tom? Zabiť ju to ešte nezabilo a nikoho iného v jej okolí tiež nie, takže to netreba meniť. Vypočuje si slová dievčiny v kapuci, ktorej meno nepozná, vlastni ani jedného z nich nepozná. Prečo k nim vôbec šla? Zvedavosť. Nemá nejak v pláne sa ich pýtať na mená, možno sa sami predstavia, možno nie- záleží na tom? Pozrie sa na youko, keď začne hovoriť o problémoch a už má tik nadvihnúť obočie, ale nechá ho na mieste, namiesto toho si len pomädlí ruky a dýchne si na ne. A ja som nijaké neprišla robiť. Dalo by sa to považovať za odvrknutie so smiechom, ale skôr to je len taká poznámka bez dodatku "snáď", ktorý by tam mal byť. Trošičku skrčí obočie, keď jej lovec odpovie viac menej nahnevane, ale napokon pery vykrúti do úsmevu. Nesprávate sa tak, pán lovec. Je to slušnosť či vykanie? Na jeho odpoveď reaguje len tichým smiechom. Nikdy škrečka nemala, chudák zviera by sa z toho cestovania predsa len zbláznilo.

Nemohlo jí uniknout, jak se Shirovo chování rázem změnilo. Stačilo mu tak málo, aby se naštval, ale v podstatě reagoval stejně jako na setkání s ní, jen malý rozdíl tu byl - ta druhá Youko nevypadala, že by nějakým způsobem vyhledávala problémy, ale chovala se přesto povýšeně. No, jako skoro každá youko. Zajímalo by ji, proč sem šla, pravděpodobně tušila, co je ten muž vedle zač, takže... Proč sem šla? "Každopádně mě těší, jmenuji se Mika," prohodila směrem k té youko. Zajímalo ji, kolik lidí jejího druhu bude na akademii. Snad by raději uvítala jiné démony, přestože to bylo trochu zvláštní... Ale nebylo se čemu divit, vzhledem k její minulosti.

Opravdu? Tím chceš říct že není rozumné vytáhnout zbraň na démona? *Jakmile jsem tuto větu dořekl ukročil jsem doleva ať přede mnou nestojí Mika a vytáhl jsem zbraň.. No co nějaké to vzrůšo být musí, nemám sice v plánu bojovat ale kdyby se to jinak nedalo nebylo by jiné možnosti tak co bych měl dělat.. "Mika se představila? proč? Chm snad si nemyslí že se ještě budu představovat" Prohlédnul jsem si osobu odspoda nahoru a z mé dedukce vyšlo že se jedná překvapivě o ženu.. vskutku pohlednou ženu i když trošku malou.. no jo škoda jen že je to démon a já jsem lovec démonů chmm..*

Vždycky sa čudovala tomu, čo všetko dokáže votrieť sa k niekomu a do toho ešte kvapka arogancie, ktorej má celý pohár, možno až pretekajúci, ale koho to trápi? Stále stojí neďaleko od nich, nevyžarujúc ani trošku nervozity či niečoho podobného. Napriek tomu si udržuje odstup, pričom si ich oboch obzrie.Myslela, že lovci sa skôr snažia byť nenápadní, ale asi to neplatí pre všetkých, ale vlastne.. to isté by povedala aj o démonoch a predsa dnes našla výnimku. Zapadnúť- hej, to sa treba naučiť. Potešenie na mojej strane, Mika usmeje sa na ňu. To meno vysloví pomalšie, akoby sa z neho snažila, čo najviac zistiť alebo skôr si ho vryť do pamäti. Povedala by na "tvojej", ale prečo nebyť milá, všakže? Zabiť by ju to nemalo, ale ten lovec by ju asi zabiť aj mohol. Pozerá sa na jeho zbraň, iba chvíľku, než presmeruje späť pohľad na jeho tvár, presnejšie do tých žltých očí. Bingo. Jedno jediné slovo, ale radšej neútočí. Prečo by mala? To by mu odhalila svoje schopnosti, nie ešte jej za to nestojí. Vlastne hej, trošku sa zabaví. Mala čas, takže sa rozhodne mu nachvíľu zakaliť zrak, je to len chvíľka, takže sa mu môže zdať, že len mal dlhšie zatvorené oči- veď každý občas žmurká dlhšie, nie? Tvrdíte opak? Presunie sa jedným krokom k nemu a zašepká mu tie slová do ucho s rukou na na tej zbrani, ktorú pevne uchopí, ale nevezme ju.

Trošku nakrčila obočí, když jí řekla v podstatě, že ji těší. No, ale její jméno nikde, co to? Očividně zapomněla, kam dala slušnost, i když se očividně opravdu snažila. Typická youko. Ušklíbla se a jen ji přejížděla kamenným pohledem, "A tvé jméno?" zeptala se, jen tak mimochodem. Pak už ale trošku couvla od těch dvou, nevypadali, že by chtěli bojovat, ani jeden. No, řekla by Shirovi, že na ni zaútočit nechce, přestože je démon, přeci jen lišky měl rád, každopádně... Dokud to ta liška neřekne sama, nehodlá to vyzradit, to jí radil její šestý smysl, že by se jí to nevyplatilo. Jen je pozorovala. Kdyby se mělo něco semlít, rozhodně by se držela stranou, protože jak už řekla, nestála o problémy. Ne ještě před začátkem roku v akademii.

*Z ničeho nic jsem přestal na chvíli vidět a prvně mi přišlo že jsem jen dlouho mrknul ale tohle se mi nějak nezdá.. já totiž zrovna moc nemrkám takže se něco muselo stát ale nebudu tomu věnovat moc velkou pozornost protože zrovna přišla ke mně a pošeptala mi to co pošeptala a ještě k tomu chytla mou zbraň.. chápete to? prostě si nakráčela až ke mně a drze chytla mou zbraň.. kdo to má pak od těch démonů čistit? jsem snad nějaká čistírna? No když už je teda u mě a ona mi drží zbraň.. já jsem ji chytil zezadu za vlasy a na oplátku jsem ji pošeptal naprosto jednoduchou odpověď* Ano.. *"Proč bych jako lovec démonů neměl mířit na démona zbraní?" nadále ji držím ale ne nějak pevně spíše jemně.. pevně spíše držím svou zbraň kdyby mi ji náhodou chtěla vzít což by bylo velice nemilé..*

Spravila chybu, tým že sa k nemu priblížila? Možno. Predsa len je to lovec a oni sú na verejnom priestranstve, kde si veľmi nedovolí použiť svoju rasovú schopnosť, či dokonca premeniť sa. Ach, vlastne.. Ona svoju pravú podobu neukazuje, nie v meste ľudí, kde je toľko lovcov. Prečo sa tu vlastne zdržuje? Tu je predsa najviac v nebezpečí. Zachytí otázku na svoje meno. Je to dôležité? Aj by sa už predstavila, ale v tom zacíti vo svojich vlasoch ruky. A sakra! Je na ne celkom háklivá a aby aj nie, veď sú jej súčasťou a seba zbožňuje. Ako prvé jej tá detinská časť vnukne nápad, kopne ho teda do píšťali, no hneď na to ho chytí za zápästie. Vlasy jej nikto chytať nebude, o čom značí aj mierne nakrčené obočie, keď z končekov tých štíhlych prstíkov vyšľahne malý ohník, len taký, čo by mal popáliť, ale nie ublížiť, takže zmizne hneď za pár minút, ak nie za minútu. Pusť. Nijaký úsmev, potrebuje, aby tie vlasy pustil a je jej jedno či zistí akej je rasy, démon ako démon. Alebo dokáž opak. Je rozumné vyzývať ho k tomu, aby proti nej namieril zbraň, ktorú stále pevne drží, aby ňou na ňu nemieril? Hlupaňa. Hodí pohľadom na dievčinu. Iris. Ale hej, predstaví sa, veď prečo by nemala?

Po očku je sledovala a protočila oči, jakmile si všimla toho, jak Iris, teď už znala její jméno, vytvořila malý ohýnek. Pokud znal Shiro základní rysy ras, nejspíš ho napadlo, že je to youko, i když v podstatě nemusela být. Chvilku je pozorovala, bez hnutí, do tohohle se míchat nechtěla. Jen byla ráda, že se konečně dozvěděla jméno té Youko. "Těší mě," kývla a pomalu se začala odebírat dál od nich - nechtělo se jí od jezera, byl tu v podstatě klid, jen se rozhodla, že se na chvilku posadí a uklidní se. Bylo to moc náročné a vyčerpávající, už je jen sledovat.

*Když mě kopla jen jsem se usmál.. to si vážně myslí že mě kopnutí malé holky bude bolet? Když mě ale chytla za ruku a začala mi ji vlastně pálit.. no to už trošku bolelo a já lehce zkřivil tvář bolestí, ale není to nic co by se nedalo vydržet.. i přes její rozkaz pusť jsem ji vlasy nepustil* Jak myslíš.. *Pustil jsem zbraň kterou mám v ruce a vytáhnul jsem svou "Lucky Wolf" a namířil ji na břicho těsně po tom co se představila Mike* Trošku prekérní situace.. ne? *Zápěstí už mě začíná vcelku hodně pálit ale i přes to se to snažím vydržet a dívám se ji přímo do očí*

Nič. Dobre, detinské triky fungovať nebudú, ale čo iné jej ostáva? Schopnosti. Môže? Nikto tu predsa nie je, len ďaľší démon a to predsa nie je problém, ibaže by niekto ešte prišiel. To nemôže riskovať. Keď si však všimne ako zkriví tvár, tak zmení názor a síce plameň už už chystá "uhasiť", tak to nespraví. Neuhne pohľadom, iba keď sa predstaví a to bola chyba. Ale vďaka tomu si všimne, že Mika sa vzdiali, nechce s tým mať spoločné. Oh, pokazila im snáď pekné popoludnie? Škoda. Vlasy jej však nepustí, čo sa jej vôbec nepáči, no napriek tomu skrúti ružovkasté pery do ľahkého úsmevu. Ani si nevšimne, že vymení zbraň, no namiesto toho, aby sa oklepala od strachu podíde bližšie, takže cíti chladnú hlaveň jeho revolveru cez jemnú látku bielych šiat. A si si istý, že to chceš spraviť? Plamienky hrejú čím ďalej, tým viac a to nielen, kvôli tomu, že zvyšuje jeho vnímanie na celom povrchuh pokožky jeho ruky. Jeden zmysel? To zvládne zneužiť. Hej, je to zapeklitá situácia. Pritaká mu, tak arogantne, tak nebojácne, bez uhnutie pohľadom, nech sa v tých modrých očiach aj utopí. Buď je hlupák alebo si príliš verí? V čom je rozdiel? Oheň páli, viac a viac, snáď z toho nebude škaredá popálenina.

*Její ruka vydává oheň takže předpokládám že je to Youko.. když příjde blíže a dotkne se hlavně mého revolveru jen na okamžik kouknu dolů a zase nahoru. Ruka už mě pálí hodně a já přemýšlím "Pustit ji ruku nebo zatáhnout za vlasy? Možná by mi pustila ruku.." Každopádně nechci nic riskovat.. ještě bych ji zataháním mohl rozzuřit a to je to poslední co bych teď potřeboval. Pustím ji teda vlasy a očekávám že mi pustí mou ruku* Já lišky nezabíjím.. Iris.. *Její jméno znám.. vždyť ho přeci jen řekla Mike.. kam vlastně šla Mike? Kouknu na chvíli kolem sebe a uvidím ji kousek dál od nás.. no asi nechce mít žádné problémy a tak.. vcelku ji chápu vždyť je ještě celkem mladá.. teda podle vzhledu mi tak příjde*

Prezradiť rasu či nie, to je jej úplne jedno, nikto u nebude držať za vlasy. Možno je to tým, že za tým vidí potiahnutie a to bolí, nemá rada bolesť, úprimne a seriózne fakt nie. Hlaveň sa tesne dotýka jej bruška, ktoré je skryté pod šatami. Nevystrelí, verí tomu. Možno si s ňou len zahráva, ale ak by to mal v pláne, tak by to už spravil pri jej dotyku. Konečne pustí jej blond hrivu a tak sa jej úsmev rozšíri, premýšľajúc, že mu predvedie ohnivé predstavenie, ale nie, nemá dôvod a tak ho pustí, pričom drobné plamienky zmiznú ani nie za sekundu. Aj líška je démon. Čo viac mu k tomu má povedať? Stále stojí tesne pri ňom, no tá hlaveň revolveru ju v duchu trošičku aj znervózňuje, takže sa ho jedným prstom dotkne, aby ho odsunula, pričom sa na tú zbraň pozrie a potom na lovca. Nie je povinnosťou lovcov vyhubiť démonov? Pochabí ľudia, prečo sa snažia zničiť to, čo nepoznajú? Lebo sa neznámeho boja, cha.

*Když mi konečně pustila ruku začal mě štvát ten její úsměv.. "Proč se jako usmívá?" prolétlo mi hlavou. Vždyť ji mířím na břicho revolverem kterým bych ji v pohodě mohl způsobit velké zranění* To vskutku ano.. *Co ji na to asi odpovědět no.. když se snaží odsunout zbraň tak ji chytím pevněji aby se ji to nepovedlo.. no pak se ale ztratím v jejich pěkných očích a stejně ji dám dolů* Uhm.. no.. *Úplně jsem nedával pozor co říkala ale nakonec mi do došlo* To sice ano.. ale já prostě lišky nezabíjím.. pokud není důvod.. *No co někdo nezabíjí anděly a já zase lišky..*

Má v pláne snáď naozaj vystreliť? Lebo ak hej, tak by to bolo škaredé a ako veľmi. Vlastne sa tej postavy celkom desí a tak sa strasie pri pomyslení na to, že by mala v bruchu krvavú dieru a všetky orgány poškodené- eww. To strasenie by sa dalo pripísať aj ľahkému vetríku, ktorý sa preženie okolo jazera, ale kdeže. Napokon však ten revolver dá preč, konečne. Následne však nadvihne obočie, pohľad jej zabehne k jeho ruke a potom späť k nemu. No?....Takže len v prípade, že sa ťa pokúsia zabiť? Tak.. Nemať nejakú chvíľku chlpaté ruky a nemôcť si užiť pocit mať prav´da mužské chlpy na ruke nie je také strašné. (Hah.)

Podívala se tím směrem a její ouška tiše a jen maličko zakmitala, jak trošku odposlouchávala ty dva. Jen byla zvědavá, nic víc. Zvědavá, kdy se to tam uklidní. Pak si oddechla, když to vypadalo nadějně. Za tu chvilku u toho stromu, kdy si vánek pohrával s jejími dlouhými bílými vlasy, si už odpočinula. No, proto se zvedla a zamířila k těm dvěma. Jakmile byla dostatečně na blízku, ušklíbla se, "No tak, pán lovec," maličko si musela rýpnout, neodpustila si to, "...a Iris" dodala s úsměvem, který mířil směrem k lišce, "už se to tu uklidnilo?" ujistila se a trošku se zasmála. Chtěla to tu maličko odlehčit, i když to vypadalo, že vražedná nálada pohasla. Neočekávala, že by Shiro lišku zabil, ale stát se mohlo cokoliv, vzhledem k chování Iris.