Osaka Club

Disko Klub. Klub. Whatever. Nachádza sa v uliciach mesta.

Nakoniec sa rozhodne zavrieť oči, nechajúc sa unášať melódiou, rytmom a atmosférou v tomto klube. Nemusí vidieť ostatníc, nemusí vidieť nič. Fialkasté svetlo osvetlujeja jej tvár, na ktorej sú jemné kropaje potu na čele, kde sa lepia pramienky blond vláskov, ktorými pohodí, odhaliac bledý krk. Baví sa tu, vidno to, no začína jej byť teplo, dokonca aj pesnička pomaly končí, takže tiež spomalí a pohľadom skontroluje, či jej Cornelia neutiekla. Vyplazila jazyk? Má dosť? Zasmeje sa. Ideme k baru? navrhne, keď si odhrnie vlasy a pozrie sa na ňu s úškrnom, ktorého pobavenie podtrhne jej pohľad. Zrazu však na tom pódiu zamrzne. Deje sa niečo? Vyhľadá osobu, ku ktorej smeruje jej pohľad a tiež sa na ňu zadíva. Poznajú sa? Je to človek. Haló? Úprimne, nevie ako ju dostať späť do reality a tak do nej drgne jemne lakťom, no na tú osobu sa nepýta. Napriek tomu, že začína nová pesnička, ktorá sa jej vlastne páči a odviazala by sa na ňu, ale väčšmi ju zaujíma, prečo ustúpila. Zachytí ju, aby nespadla z pódia.

S úsměvem se tak procházím, když můj sluch ohromí hudba vycházející z clubu, který byl kousek ode mne. Tam by mohla být zábava nemyslíš Emily? mezi tím se pomalu vydávám směrem ke clubu. HAI ozve se s panenky. Vešel jsem do clubu a vypadalo to uvnitř opravdu zajímavě. Hudba hrála, lidé se bavili. Prostě samé zajímavé věci. Toto bylo místo přesně pro mě. Místo kde bych mohl pozorovat a ještě k tomu si vychutnat pěknou hudbu a možná i potkat nějakou tu krásnou dívku. Mé kroky směřovali k baru. Normální člověk v mém věku by si asi objednal nějaký alkohol, ale nějak jsem na něj neměl chuť a tak jsem si objednal prostě jen nějakou limonádu a opřený o pult jsem pozoroval s úsměvem dění a doufal, že se opět přihodí něco zajímavého.

stále idem za Corneliou (dobre by bolo keby si mi teraz čitala myšlienky ) s úmyslom neublížiť jej , keď už konečne sa dostanem na vzdialenosť dvoch krokov podám jej pivo keď vidím ako je spotená čo to robim neverim ani sam sebe prečo sa takto chovám k démonovy , toto niesom ja si už v poriadku? tichšim tónom sa opýtam , tvárim sa že ma to mrzý čo sa stalo čo tak hneď ju pozvať na rande? počkať už raz to bolo a otrieskala ti hlavu o stenu ... pačilo sa ti to alebo to je tvoj fetis? som sam zo seba zklamaný ale čo už ja som len tvoj vnútorný hlas stalo sa čo som nechcel v tú noc , pome odznova

Vykrúca sa na vyvýšenom miestečku na parkete ešte chvíľu, keď k nim príde ten podivný chlapík a s jasným zámerom osloviť dievča, čo ho nechce vôbec stretnúť. Nemusí byť vedma, aby videla, že by sa mu Cornelia najradšej vyhla, aj hlupák by to vedel, ale napriek tomu- nechce sa do toho veľmi miešať. Premeria si ho prižmúreným pohľadom a nadvihnutým obočím od hlavy až po päty, stále bez jediného slovka. Pri tom ako Cornelia cúvla ju chytila za ruku, aby ju potiahla späť, bol to proste impulz a teraz jej tú ruku stiskne, len tak jemne a venuje jej úsmev. Keby niečo, krič. Fakt ju opustí? Úplne seriózne ju nechá s človekom, ktorý môže byť lovec? Pýta sa na to, či je v poriadku- bol to snáď on? Tak či onak, nie je jej matkou a stále predsa bude v klube, ak by sa predsa niečo stalo a priamy útok nie je jej silná stránka. Jeden jej výkrik a pridáte sa k nej, pane zašepká mu do ucha, keď zoskočí z pódia a pretiahne sa okolo neho. Je to vyhrážka? Nie, vlastne je to dosť užitočná informácia. Nedala ju dokopy, aby jej teraz niečo spravil, ak je to ozaj lovec. Necíti bezpečie z toho, že ich necháva samých, ale predsa len- aj zranený démon je nebezpečný. Prechádzajúc pomedzi spotené telá sa snaží dostať z centra parketu až sa napokon pretlačí až k samotnému baru, kde kývne na barmanku, ktorú si obzrie. No čo? Nedá jej to? Aj keď ťažko povedať, či je znechutená alebo potešená toľkému odhaleniu kože tej ženy. Dala by si... vlastne ani nevie, chce cítiť na jazyku chuť čohosi sladkého a napriek tomu, že dievča jej veku by sa malo tešiť tomu, že si môže kúpiť alkohol aj sama, tak sa spokojí s jahodovým džúsikom so štipkou ktovie čoho, keďže tekutý chlieb aka pivo sa jej zdalo na momentálne chúťky horké. Odpije si zo svojho poháru, ktorý položí na barový pult, keď sa oň oprie. Prehrabnúc si vlasy, sa otočí tvárou k miestu, kde je Cornelia s človekom a vyčkáva, či bude potrebné zasiahnuť, keď v tom jej pohľad zaujme aj muž s bábikou na ramene. Och, aké rozkošné. Usmeje sa, ale zatiaľ končí.

Hudba se mi stále víc a víc líbila. Asi jsem našel místo, kde budu moci rád trávit svůj volný čas, poté co započne na akademii školní rok. Vyskytovalo se tu opravdu spoustu zajímavých stvoření, a to mě na tom asi baví nejvíce. Zaregistruji také dívku, která dochází k baru a chvílí po ní další, která se však po pár slovech odebírá zpět na parket. Víc jsem byl však zaujatý dívkou, která u baru prozatím zůstala. Emily chce tančit! Emily chce tančit! ozvalo se z panenky. Neboj Emily, za chvíli půjdeme na parket, ale nejdřív... svou větu jsem úmyslně nedořekl, protože jsem se již při ní zahleděl na dívku stojící u baru, takže můj záměr byl již víc než jasný. Chtěl jsem s ní nejprve prohodit pár slov. Dopil jsem sklenku své lahodné limonády. Hned na to jsem si objednal další. Poté jsem se se sklenkou pomalou chůzí pomalu přesunul k dívce stojící u baru (Iris). Zdravím slečno. Napijete se se mnou? mile jsem usmál a sklenku s limonádou jsem položil na pult. Snad s ní bude zábava pomyslel jsem si a čekal jsem na její odpověď.

Pozorne pozoruje Corneliu s tým chlapíkom, ktorý sa neunúva vôbec reagovať ani nič, proste ju ignoruje a má jasný cieľ- padlého anjela. Veľa si toho tí dvaja však nepovedia, keď už vidí ako k nej ide gotická dievčina, človiečikovi nevenujúc ani len slovíčko, len čudný pohľad, neopísateľný ako príjemný. Bez otázok či slova sa pozerá ako do seba hodí pohárik vodky, ale je len druhý, to ju nezabije a ak sa chystá opiť, tak by mala vedieť predom- Iris väčšinou opilcov necháva napospas osudu. Neodtrhni nikomu hlavu. To sú jediné slová, ktoré jej povie, no aj tak sú v tóne pobavenia, nič vážne. A aj by sa už vrátila na parket, ale vyčkáva. Nie je slepá, aby si nevšimla pohľad muža s bábikou. Ale vážne- čo je zač? Nie jeden by ho nazval podivným, svojím spôsobom je to však zaujímavé a zlaté... alebo tu má niekto zvláštne pomenovania. Odpije si s jahodového džúsiku, pričom sa jej po jazyku rozleje sladká cukrová chuť. Jasné 100% ovocie. Zdravím, pane odvetí, opätujúc mu úsmev, no ten jej tak milo nepôsobí, skôr zvedavo. Prečo nie. Súhlas. Prečo by sa s ním nenapila, všakže? Vezme teda svoj pohár so zmesou džúsu a nejakého alkoholu, s ktorým ťukne o ten jeho a napije sa. Chce tu popíjať a vykecávať? Klubom sa rozliehajú ďalšie a ďalšie pesničky, keď sa dnu vrúti banda ľudí, ktorý sa dosť podobali Cornelii. Pozrie sa aj na parket, kde ľudia rozhadzujú rukami i nohami. Nie, tento ich tanec jej určite nesadol, ale keď už je tu, tak sa nejak zabaví, napriek tomu, že obľubuje skôr jemnejšie plynulejšie pohyby. Na oplátku si so mnou zatancujete dodá po chvíľky, keď sa naňho pozrie, akoby to bola jasná vec a odmietnutie nepripadá do úvahy.

Nějak jsem odmítnutí neočekával. A tak jsem si s ní tedy přiťukl a napil jsem se své lahodné limonády. Bylo mi jasné že dnes opět zažiji spoustu zábavy. Stále jsem tak na ní hleděl a přemýšlel zda ji vyzvat k tanci či ne. Naštěstí s tímto návrhem přišla dříve, a tak jsem pouze odvětil. Rád si s vámi zatancuji. mile se usměji a dopiji limonádu. Sice moc tancovat neumím, vlastně vůbec. Ale tak můžu se o to pokusit. Divil jsem se že Emily neměla žádné námitky. Kaito.. Emily s tebou nemluví... ozvalo se po malé chvíli z panenky. Nějak jsem na to nereagoval. Otočil jsem se směrem k parketu a se slovy Tak tedy pojďme jsem se vydal na parket.

Napriek tomu, že tak úplne nevie, čo je druhá časť obsahu jej poháru, tak na to kašle- ublížiť by jej to nemal. Hej, nemalo. Priloží pohár k perám s výrazne tmavým rúžom, ktorý nechá na okraji odtlačok jej pier. Tuto pri bare bolo nejak viac šero, keďže fialové svetlo sem tak Často nezavítalo ako na parket, kde sa tlačili spotené telá. Prečo sa k nim nepridať? Aj tak si ho tu nebude môcť nejak extra obzrieť. Usmeje sa, tak potešene, keď odpovie kladne. Vyká jej. Zdvorilosť na prvom mieste? To ma teší. Následne ho len chytí za ruku, ťahajúc ho na parket, teda skôr ho tam vedie, tak aby ho nestratila, čo by tam nebolo ťažké. Či by to spravila aj keby odmietol? Hah, akoby to bolo možné. Cornelia sa jej niekam stratila a možno by mala mať výčitky za to, že si našla inú spoločnosť, ale.. tie sa dostavia neskôr. Začuje však, že niečo povedal, trošku sa tomu podiví, ale vlastne to ani nezachytí celé a tak len zopakuje to, čo počula, keď sa k nemu otočí. Emily? Úškrn a otázka v očiach. Nájde miestečko na parkete, kde najprv len hýbe bokmi sem a tak, snažiac sa dostať do rytmu pričom nespúšťa zo svojho spoločníka oči, keď jej pery zdobí úsmev.

Když mě chytila za ruku a nechala se mnou odvést na parket cítil jsem pocity, které jsem již dlouho necítil. Ale přeci se jimi nenechám omámit že. Stále jsem měl nahozený milý úsměv. A když nalezli vhodné místo na tanec začal se prostě tak nějak pohupovat. Opravdu tančit neuměl, tak se snažil aspoň předvádět pohyby podobné tanci. Jsem to ale nezdvořák. Ani jsem se vám nepředstavil. Jmenuji se Kaito a toto je Emily. Těší mě ukáži po jejím představení na panenku. Musel jsem opravdu vypadat komicky. Muž s panenkou na rameni, jehož tanec spíše připomínal nějakého zombieka. No co se dá dělat. Ale v tu chvíli mě také něco napadlo. Začal jsem napodobovat pohyby Iris a konečně to možná začalo připomínat tančícího člověka a ne zombieka. No tak uvidíme jak se tato situace bude dál vyvíjet.

Pravda, pravdúca, ešte sa nepredstavili. Je to potrebné? Asi hej, veď na seba nebudú pohukovať "hej, ty tam!", to by bolo neslušné a škaredé. Kým si však nájdu miesto, tak sa spustí nová pieseň, ktorá je o čosi plynulejšie, pomalšia ako tie doteraz, teda- tie, čo sa jej do uší dostali od príchodu do klubu. Chvíľku čaká či jej niečo povie, teda skôr či zopakuje vetu s Emily, ale on sa predstaví aj s tou bábikou. Dobre, prečo nie. Iris, teší ma predstaví sa, vysloviac tú typickú frázu, ktorú používa snáď každý po tom, čo sa predstaví, pričom chytí šaty na strane, kde nie je rozparok, prekríži členok, trošku sa skloní, proste naznačí pukerlík a ak by ho spravila, tak by bol snáď aj perfekntný. Napokon ešte dodá so striedavým pohľadom od neho k bábike: Kaito a Emily. Áno, je to zvláštne, ale nič si z toho nerobí. Stretla už zvláštnejšie osôbky. Dlho sa tým nezaoberá, keď sa z pohupovania bokmi stane vlnenie telom, pričom má na perách akýsi jemný náznak úsmevu. Neuvedomí si, že jeho ruku stále drží, ale nejak jej to nevadí. Vlastne chytí aj tú jeho druhú a zdvihne ich aj s tými svojimi nad hlavu, keď k nemu pristúpi bližšie. Nepremýšľaj, nechaj sa unášať rytmom, melódiou povie mu do ucha. Môže sa to zdať zvláštne, ale ako inak by ju počul bez toho, aby hučala?

Byl jsem si svým "tancem" opravdu nejistý, ale byl jsem rád že se můžu řídit dle tak krásné mladé slečny. Její slova vždy přímo hladila mé uši. Nevím, ale něčím mě okouzlila. Iris, krásné jméno prohodil jsem, když se také představila. Poté co se přiblížila blíže ke mě a pronesla svá slova jsem se nad tím zamyslel. Ale počkat u tance se nemyslí. No to bude obtížné. Prostě se budu řídit dle ní pomyslím si. Ale bude to mít i své plus. Poznám jestli je trpělivá a podobně. Cokoliv o její povaze či chování jsou pro mě velice podstatné informace. A kdo ví, jednou se mi to může hodit. Proto se prostě přizpůsobím jí a je to. Během tance se ode mě zase odtáhla, po chvilce jsem si jí ale zase k sobě přitáhl a objal jsem ji, a začal jsem se pomalu pohupovat. Nevím zda-li to bylo díky pomalé hudbě která začala hrát, nebo jsem již tanci přišel na kloub. No uvidíme.

Dala mu radu, ale možno to boli kvôli tomu, že sa chcela dostať bližšie, ale napokon aj tak potom odstúpila. Na kompliment reaguje len úsmevom, keď perami naznačí obyčajné "Ďakujem", aby sa nepovedalo. Predsa len, načo tu bude prekrikovať duniacu hudbu? Pokračuje vo svojom tanci, vlní sa celým telo,, pričom občas pohodí vlasmi, ale len tak jemne, aby nikomu nepadli náhodou do tváre či nebodaj až do úst- to by nebolo pekné a áno stať sa to môže. Občas prižmúri oči, ba dokonca ich zavrie. Fialové svetlo z Času načas osvetli jej bledú tváričku s veľkými očkami, ktoré lemujú dlhé mihalnice, hudba sa jej dostáva do žíl a ona sa ňou necháva ovládať. Ach, toto jej tak chýbalo! Pustí jeho ruku, pieseň spomaľuje a v tom si ju Kaito pritiahne k sebe. Chvíľku je prekvapená, no nie je to dlho. Nebráni sa, vlastne sa k nemu natlačí. Pravdepodobne to je aj vina tej osoby, čo do nej drgne a ona nestihne zabrzdiť pád, našťastie to spraví Kaitove telo. No čo? To sa stáva. Prispôsobí sa mu teda, pohupuje sa tak ako, pričom drbnou rúčkou vyhľadá tú jeho, ktorej sa zľahka dotkne, no napokon ju presunie na jeho plece.

Začal jsem se opravdu bavit. Ale tentokrát to bylo jiné než obvykle. Proč jsem toto místo nenavštívil již dříve. Občasné pohození hlavou mi odhodí vlasy, zakrývající část obličeje, kde ne nachází nebo spíše v mém případě nenachází levé oko. Bylo mi to ale jedno. Pouze jsem se nechával unášet hudbou. Avšak při každém letmém pohledu na Iris jsem se začervenal. Nevím co se to se mnou děje. Tyto pocity jsem opravdu dlouho necítil. Začal jsem uvažovat nad tím, jestli by nebylo lepší se na chvíli zase nepřesunout na bar. Přeci jen u baru se lépe konverzuje. Ucítil jsem však její ruku na té své, což mě přimělo zauvažovat nad zdržením se ještě na parketu. Proto jsem se ještě chviličku tak pohupoval a když již začala písnička dohrávat, naklonil jsem svou hlavu k jejímu uchu. Nepůjdeme se na chvíli usadit na bar? pronesl jsem, poté jsem hlavu opět odtáhl a mile se pousmál a čekal na její odpověď.

Na čele má zopár kvapiek potu kvôli čomu jej pri pohodení hlavou niektoré vlasy ostávajú tam, kde sú. V tej koženej bude je jej už celkom teplo, ale nie je to tak úplne neznesiteľné- predsa len je youko, teplo a oheň je jej prirodzenosť. Vidí, že Kaito sa nechal unášať hudbou tak ako ona, čo ju poteší, ale že by nepostrehla jeho začervenanie sa? Oh, to sotva. Síce to fialové svetlo za veľa, nestojí, tak osvetľuje celkom dobre. Dlho sa takto dobre nebavila, dlho nestretla niekoho ako on a je rada, že sa dnes vyliezla von. Cíti jeho teplý dych na uchu, kým počúva návrh, na ktorý prikývne a tak sa nechá viesť k baru, kde musia počkať na barmanku, čo si veselo konverzuje s nejakým chlapíkom na druhom konci. Ták... Povieš mi niečo o sebe? nadhodí ledabolo, neuvedomujúc si, že prešla automaticky na tykanie, no potom sa ešte opraví, keď pohľadom zaletí k bábike, Emily, na jeho pleci: Teda... skôr o vás. Úsmev jej z tváre nemizne, no fakt je tu už teplo- je to tým množstvom ľudí? Dá si teda dole čiernu koženú bundu, ktorý následne položí na barový pult. No a čo? Zahýbe odhalenými ramenami, akoby boli stuhnuté, ale kto sa jej čuduje? Tá bunda nebola jedna z najľahších.

Když tedy přikývla na souhlas a došli jsme k baru, no došli.. spíše se prodrali, tak na nás barmanka evidentně trošku kašlala. Ale tak co už. Následně se však optala na mě a Emily. O mě nic vědět nepotřebovala že. Ale tak proč se trochu nerozpovídat. No.. přicházíme z daleka. A jsem opravdu rád, že jsme zde mohli potkat tak milou a krásnou společnost. pronesl jsem s úsměvem. Když se k nám mezitím barmanka dostavila objednal jsem si nějaký džus s vodkou. Sice jsem původně pít nechtěl, ale tak dám si na chuť. A vy mi o sobě něco povíte? optám se, protože za A to je slušnost a za B mě to opravdu zajímalo. Emily se líbíš... ozvalo se z panenky. Tyto slova byla mířena na Iris. Což mě vcelku překvapilo, ale nereagoval jsem na to jinak než pouhým pousmáním. Bude zajímavější společnost než Shiki pomyslel jsem si a stále jsem si ji tak "nenápadně" prohlížel s úsměvem na tváři.

Nechala sa ťahať k baru cez ten dav ľudí, ktorým bolo úplne ukradnuté, že by niekto potreboval prejsť a kebyže nie je taká aká je, tak by už niekoho asi spálila. Jeho odpoveď znela tak... Hej, veľa jej to nepovedalo, ale prešla to len s nadvihnutým obočím. Tak z ďaleka, hej? Mhm.. Vážne? To máte, ale šťastie. Komplimenty a komplimenty, nemala by mu skôr poďakovať? Nie, radšej mu venuje svoj nacvičený milý úsmev, ktorý by ani najlepší detektív neoznačil za neúprimný. Vlastne to je namiesto poďakovania, aj keď k tomu, čo mu povie to veľmi nepasuje. A nie je to jedno? Je. Akonáhle sa dostaví barmanka, tak si objedná to isté, čo predtým a teda nič odlišné od Kaita, keď začuje otázku. Čokoľvek, čo budete chcieť odvetí, dotknúť sa svojho pohára, ktorý pred ňu položí barmanka. Stále však má zmätok v tom, či tá bábika rozpráva alebo či to hovorí on- obe možnosti sú pravdepodobné. Ách, ako človek by sa takými hovadinami nezaoberala. Nuž, človek nie je. Iris sa Emily páči tiež povie bábike s úsmevom, keďže nevie, čo presne na to odvetiť. Samozrejme, radšej by som počúvala o Vás, než hovorila o sebe.

Musel jsem se trochu uchechtnout nad tím, když Iris promluvila na Emily. Nikdo to před ní totiž neudělal. Víte, ona vás neslyší. Jediné co dokáže je vydávat slova. ano.. moc mluvím. Ale tak toto jsem, si myslím, vysvětlit musel. Protože jsem pochyboval o tom, že by na to Emily nějak v tu chvíli reagovala. Ale ta co už. No víte. O mě toho není moc co říci. Jsem jen pouhý potulný kouzelník. Ano toto byla lež jako veš, ale tak jako vykroucení z povídání o mě to myslím stačilo. Když byla konečně přistavena sklenka s pitím, uchopil jsem si a trošku jsem z ní upil. Sklenku jsem stále držel v ruce a hodil jsem letmý pohled na parket. Je tu opravdu spousta lidí. Co se takhle jít někam projít? tato otázka mohla znít, zrovna od něj, trochu divně. Ale rád by se dostal na místo, kde konverzaci neruší hudba, ale byl i připraven na to že si Iris bude chtít ještě zatančit. Což by mu také nedělalo problém, ale první možnost by mu vyhovovala více.

Povzdychne. Áno, presne tak, ozve sa z nej niečo podobné k "chjoo". Mala by sa cítiť trápne a ták, ale ona je vlastne sklamaná, alebo sa tak aspoň tvári, keď trošičku sklopí pohľad. Škoda. Už si myslela, že sa porozpráva s bábikou a ono je z toho veľké nič. Smutný, presmutný to príbeh. No nič, pokračuje sa. Chytí pohár zhora, tak že ho drží len medzi prstami kúsok pod okrajom a nie celou dlaňou, keď ho zdvihne držiac ho neďaleko pier a opierajúc sa o bar, pričom počúva jeho vyhýbavú odpoveď. Zasmeje sa. Tak pobavene ako má vo zvyku s nemiznúcim úškrnom. Potulný kúzelník by mal mať v rukáve príbehov veľa. Snažíte sa byť tajomný, pane? Presunie svoj pohľad k jeho tvári, do ktorej sa zadíva, predtým než si odpije. Rýpanie, rýpanie a rýpanie- mohla by sa tým aj živiť. Pozoruje ho, aj keď pije, ako sa mu hýbe pri prehĺtaní pitia trošku pohne ohryzok. Následne sa však pozrie na parket a späť k nemu. Je tu dusno a teplo, aj na ňu. Jasné. Kam by ste rád šiel? Na záchodoch bude menej ľudí poznamená, skoro to vyzerá aj akoby to myslela vážne, ale napokon sa nad svojim nie vtipným vtipom pozasmeje. Môžme ísť vezme svoju bundu a čaká na Kaita. Snáď netreba hovoriť, že nie naozaj na tie záchody v klube.

Usměji se, ale tento úsměv byl spíše takový...no... spíš úsměv šílence. Pohlédnu na Iris při její otázce Mé příběhy nejsou pro každého... odvětím a hned na to do sebe naliji zbytek pití a sklenku odložím na pult. Cítil jsem jak se mi alkohol skrývajíc se v tom džusu dostává do celého těla. Opilý ale nebyl. Spíše pouze cítil že není uplně střízlivý. Poté co se Iris zeptá kam půjdeme jsem se uchechtl následně nad její poznámkou o záchodech. No můžete si vybrat. Můžeme se buď projít po městě nebo parku... poté jsem se škodolibě pousmál a naklonil jsem se k Iris a do ucha jsem jí šeptl A nebo můžeme jít ke mě. Když jsem se od ní zase odklonil pouze jsem se uchechtl. No a co dál že. No položil jsem na pult nějaké peníze, přeci jen odejít bez zaplacení je neslušné a protizákonné. No a po zaplacení se pomalu vydávám k východu a s tím čekám než si Iris vybere kam jít.

Oh, zmena úsmevu? Tak nejak ju to aj poteší, dá sa povedať. Niečo iné ako ten milý úsmev, čo jej doteraz predvádzal. Áno, áno, veru bol krásny, ale.. nebolo to jednoducho niečo, čo by ju udržalo okúzlený dlho, lebo taký úsmev často-krát používa aj ona sama, ale nie pretože naozaj milá je- je, keď chce. Patrím snáď k tým, ktorých uši by to počuť nemali? Obočie jej ladne vyskočí o schodík vyššie po jeho odpovedi. Ani sa nesnaží skrývať o drobné urazenie sa spôsobené jeho odpoveďou, čo ju bodne ako drobná ihla do krehkého srdiečka- kecy. Vypije celý svoj pohár a ona si z neho teda vezme príklad. Pomaly pokladajúc pohár späť na pult počúva jeho návrh a premýšľa, vlastne nie, je jej to jedno. Je však rada, že jej nie vtipný vtip nebol prijatý negatívne. Následne tiež vyberie peniaze z vrecka bundy a položí ich na pult, tesne predtým než sa od neho odlepí. Keď sa k nej však skloní a dá tretiu možnosť.. neváha. Teda trošku zaváha, ale toto od neho znela ako výzva- "Máte na to ísť ku mne?" Jasne, že má! Prinajhoršom odíde zmrzačená, to snáď nehrozí. Samozrejme, čo tam? Ktovie, nechá sa prekvapiť. Usmeje sa, pobavene, ale potom jej výraz zmäkne, keď sa dostanú von z klubu, kde sa nadýchne čerstvého vzduchu. Tak, veďte, pane.