Reštaurácia/Kaviareň

Konečně je to tady! poymslím si. Můj cíl se začal přibližovat. Pověz mi víc o těch nezbedných démonech, kteří poničili tvůj krásný kabát. povím a naleji si další sklenku saké, tu však již jen pomalu upíjím. Nechci se opít, chci si pouze vyslechnout jeho slova. Protože jak je známo. Opilý lidé mluví pravdu. Což mi asi nejvíce nahrávalo do karet.

*Dopil druhý pohár vína a položil ho, aby mohol Kaitovi odpovedať.* "Viac? No, to dievča je vlk, či pes, či čo. A ten druhý sa tam zrazu objavil, myslel som si, že je to jej frajer, ale nakoniec mi povedali, že spolu nechodia. Tak mi bolo divné, že si ju chránil aj keď som jej nič nespravil." *Ďalší pohár si nenalieva.* "Ale čo ti ja viem.. dnes som ich stretol prvý krát. Ten vlk mi zrejme zjedol kama-" *Skôr ako dopovie, tak sa zamyslí nad tým aký je vlastne medzi ním s Takmeiom vzťah. Určite nie sú kamaráti.* "-kolegu."

Oooh vážně? Vskutku zajímavé. povím a usrkávám pomalu se sklenky. Kolegu? Pracuješ snad jako nějaký lovec démonů? položil jsem Shikimu otázku, na kterou jsem si nebyl jistý zda-li přímo odpoví. Ale v jeho nynějším stavu jsem v to mohl aspoň doufat. Aniž by jsi to uvědomil, tak i to že mi matně jednoho z nich popsal je pro mě velice cenná informace.

*Shiki sa nachvíľu zamyslí, či mu má odpovedať na to, je možné že o to mu išlo celý čas, ale nakoniec v tom nevidí žiadnu škodu. Tak mu odpovie ako uzná za vhodné* "Lovec? No, ja neviem. Videl si už človeka nelovca bojovať s démonmi?" *Pozrie na Kaita vážnym pohľadom, ale len na asi 2 sekundy, potom sa usmeje.* "Ale! Môžem byť aj nadšenej otaku, ktorý to robí aby sa cítil špeciálne." *Žmurkne na neho. A konečne si naleje ďalší pohár. Vie že už má dosť, ale chýba mu tá chuť vína v ústach. Po doliati pohára bola viac ako polovica flaše už fuč.*

stále jen tak usrkávám z láhve a hned jak dořekl svá slova došlo mi kdo je zač. Přede mnou opitý pravdu neskryje. Už jsem toho zažil až moc, na to abych mu skočil na ti že je otaku a že to dělá vlastně jen tak. No v podstatě jsem z něj dostal asi vše co se dalo, ale i přesto mě stále bavil. Dopil jsem a nalil jsem si další sklenku. Víš jsem opravdu rád, že jsi se stal mým přítelem pronesu s úsměvem.

*Keď Kaito povedal, že je rád, že sa stal Shikiho kamarátom, niekde vo vnutri ho to potešilo. Možno za to mohol ten alkohol.* "Vlastne, ty si môj prvý kamarát. Nebojuješ so mnou, nekričíš, neutekáš a stále žiješ." *Odpil si znovu polovicu pohára.* "A vieš čo? Kašlem na ten kabát, aj keď mi na ňom dosť záležalo. Nechám ho tu. Nech si ho niekto iný vezme!." *vyzlečie si kabát a prehodí ho cez stoličku.* "Tričko taký problém nebude, čierne tričká predávajú všade a tie mám aj doma." *Pozrie sa na Kaita, je mu to trochu vtipné, ale za to môže ten alkohol.* "Počuj, Kaito, z kade ty vlastne si? A.. Spýtaj sa Emily ako sa má."

To víš. Jak jsi řekl jsem podivín. pronesl jsem z úsměve. Začalo se to vyvíjet i pro Kaita velice zajímavě. Opravdu nečekal, že by se Shiki až tak rozpovídal. Jeho otázky na mě mi však již tak příjemné nebyli, jako pocit že se rozpovídal on. No víš nepocházím z této krajiny. Cestoval jsem dlouhá léta a nakonec jsem skončil zde. toto mu muselo jako odpověď v jeho stavu stačit. Mám se dobře, ale měla bych se líp kdyby jsi tu nebyl. ozvalo se z panenky. Ehm.. omlouvám se Shiki. Emily moc nemá ráda muže a tak trochu se neumí vyjadřovat slušně. pousměji se a nalévám si další láhev saké

"Aha, vlastne áno, skoro som zabudol že si skutočne divný." *Prezerá si ho a Kaito vyzerá stále vtipnejšie a vtipnejšie, tak sa Shikiho ústa formujú do úsmevu, ktorý nevie tak úplne ovládať.* "A-ha. Z ďalekej farmy za horami v lese. To si bol farmár?" *Keď sa vyjadrí Emily, tak sa na ňu Shiki pozrie a ukáže prstom.* "Ty! ty holka..bábika..či čo si.. cením si tvojej úprimnosti! Vidím, že vieš rozlíšiť kto je zlý, narozdiel tu od tvojho kamaráta Kaita." *dopil pohár.*

Když ze zeptal jestli jsem byl farmář musel jsem se nad tím upřímně zasmát. Ah.. kdyby to jen slyšel můj otec. prohodil jsem. Ani nevím proč jsem si zrovna na něj v tu chvíli vzpomenul, asi i na mě začal pomalu působit alkohol, proto jsem si již raději přestal nalévat. A co se týče Emily, víš je jen prostě drzá. Přeci jen je stále mladá. pronesl jsem. Sakra.. uvědomil jsem si že jsem mluvil víc než jsem měl. To již bylo znamení, že se pro dnešek alkoholu nedotknu.

"Hmmmm, takže aj čudá ako ty majú otcov." *Povie to akoby zabudol ako sa vlastne rodí život.* "Ja som mal tiež otca.." *Zahľadí sa do prázdneho pohára, no nevie či si má ešte naliať. Radšej nebude riskovať. Stále mu ostal rozumný úsudok. A taktiež si všimol že Kaito tiež prestal piť.* "A mal som prekvapivo aj matku.. niekto ako ja" *Netušil že ho alkohol takto obmäkčí, vlastne nikdy predtým sa neopil. Toto je prvý krát. Ešte k tomu s niekym, s takzvaným prvým kamarátom.*

Dostalo se mi opravdu zajímavých informací. Byl jsem opravdu rád. Poté co jsem z něj snad dostal všechno co jen šlo mě nějak přestával bavit. Ale tak proč ještě na chvíli neposedět. No vidíš i takový podivín jako já měl rodiče. Snad je jim teď tam někde líp. Ano opět jsem řekl víc než bych měl, ale byl to možná jediný způsob, jak z něj ještě dostat nějakou tu osobní informaci.

"Takže sú mŕtvi ako tí moji. Hehe." *Zasmeje sa a postaví sa zo stoličky.* "Prepáč, už musím ísť. Ah, skoro by som zabudol." *Položí na stôl sumu peňazí za svoje jedlo a pitie.* "Neviem či som rád, že som ťa spoznal, alebo nie, ale každpodádne ti ďakujem za pobavenie." *Ešte stojí pri stole a opiera sa o stoličku.*

Pousměji se. Já jsem velice rád že jsem tě poznal. Nějak jsem již necítil potřebu nic skrývat. Dozvěděl jsem toho dost. Začal se okolo mě zdvihat temná aura. Mé pravé oko začalo rudě zářit a se slovy Děkuji za informace jsem prostě zmizel. Jediné co po mě zůstalo byli peníze na stole.

*Videl ako mizne, veľmi zvláštnym spôsobom. V tej chvíli si Shiki prial mať podobnú schopnosť. Že by sa proste odteleportoval preč, domov, kamkoľvek. Ale bol len obyčajným človekom, tak musel ísť peši, tak kam sa chcel dostať.* "Ach, to je otrava." *Vybral sa krokom preč z reštaurácie a z centra.*

*Takmei ju viedol rôznymi uličkami a cestami až do centra a do veľmi pekne vyzerajúcej reštaurácie. Ai si zapamätávala cestu, keď sem išli. Takmei jej otvoril dvere, aby vošla dnu ako prvá. A keď už vošla, tak aj vybrala miesto. Bolo to miestečko pre dvoch, pri stene. Keď prišla obsluha, tak sa Ai zahľadela na Takmeia* "Nechám to na tebe.."

"Krvavý? Aj ľudia pijú krv?" *Začuduje sa Ai, keď počuje čo Takmei objedná.* "O víne som už počula. Je to nápoj, ktorý sa trochu podobá na krv, len chutí inak a je redší." *Ai je celkom prekvapená tým, že ľudia majú aj takéto možnosti v reštauráciach. Keď sa jej Takmei spýta ako sa má, tak mu hneď odpovie.* "Už sa mám asi dobre, skôr prekvapene. Ale ešte pred nedávnom, som sa cítila trochu blbo. Stretla som čudného človeka, ak to bol človek... Pil z flaše a správal sa divne. Dokonca mi aj ponúkol. Vyzeralo to ako voda, ale v ústach a hrdle to pálilo." *Spomína na tú chuť a pocit, ktorý ten nápoj zanechal.* "Nie. Či chceš snáď aby som ťa vnímala len ako potravu?" *Vyplazil jazyk, tak vyplazila aj ona.* "Čo to?"

niektoré jedlá su tak tepelne spracované že vo vnútri v mäse sa nachádza zbytkova krv ktorá pridáva jedlu prírodnú chuť pousmejem sa na jemných znalostiach o vinevíno je šťava z hrozien ktorá ma v sebe alkohol vďaka kvaseniu každé víno je iné ,vďaka sudom v ktorých zrejú niekedy viac ako desiatky rokovvysvetľujem Ai dúfajúc že ma pochopí ale nasledne sa jemne zasmejem o vode ktorá páli myslíš asi alkohol alebo svetenu vodu ale asi to bol alkohol asi vodka ta sa destiluje z jačmeňa ktorý kvasil niekolko dní vo vode , ja a potrava? Chcel som byť gentleman keby náhodov tato večera nevyšla [color=#ffffff]znova sa pousmejem na Ai keď vyplazí jazyk naspäť na mňa ff0000]ale nič len odľahčujem chvíľu ]

*Počúva jeho vysvetlovanie a prikyvuje. Je to komplikované. Musia toto ľudia ovládať? Premýšla.. Ešte že ja nie som človek.* "Aha.. ďakujem za vysvetlenie. Ty asi často piješ, že? Je to nejaká povinnosť ľudí?" *Keď prinesú jedlo, tak Ai namiesto toho aby krájala ten steak, ho chytí do ruky a zakusne sa do neho zubami, aby sa dostala ku krvi. Snaží sa, ale nejde to tak ako by čakala. Nemá to ani sladkastú chuť, ale dokonca slanú. Ai položí steak na tanier a sleduje ako na to ide Takmei, lebo jej to teda nešlo.*

"A-há.. takže skoro vždy? Počula som že ľudia nie sú veľmi emočne stabilný a že sa často trápia." *Ai potom pochopí, zo sledovania takmeia, že si to musí nakrájať a jesť celé, nie len vypiť krv z toho. Keď jej podáva vidličku aj s mäsom na nej, Ai si ju nevezme do ruky, ale otvorí ústa a vezme si ten kúsok steaku z nej. Nejedla ešte takt vcelku, jej telo to nepotrebuje, iba čisté živiny z krvi. Ale chuťovo to zlé nie je.* "Ďakujem." *Poďakuje Takmeiovi za ponuknutie a nazornu ukážku a skúša to sama. Ide jej to prekvapivo dobre. A tak ochutná ďalší kúsok. Nechystá sa zjesť celý steak, náhodou by jej z toho bolo zle. Po prehltnutí ďalšieho sústa, skúša víno. Je kyslé, trochu trpké, ani  zďaleka ako krv. Pokrčí tvár ako reakciu na chuť toho vína.*

*Pozrie na neho.* "Neviem.. Nechutí to sladko.. Ale nie je to také zlé ako ten včerajší alkohol. O dosť jemnejšie, ak mám pravdu povedať." *Všimne si, že je nejaký červený.* "Necítiš sa dobre?" *Jednu ruku mu položí na zadnú časť hlavy a pritiahne si ho k sebe, opierajú sa čelom o čelo. Je to najlepší spôsob ako zistiť či nemá človek horúčku, keď nie je dostupný teplomer. Toto sa naučila, keď bola menšia a otcov kamarát, čo im nosí z nemocnice krv, jej to vysvetloval.* "Si trochu horúci."