Opustená štvrť

"v pohode" *odpovie mu a postaví sa.* "prečo sa usmievaš, keď si v takomto stave? pociťuješ pri tom radosť? si masochista?" *čuduje sa* "nemám ti radšej zavolať pomoc? a- prečo ma vlastne nezabiješ? nie som človek. pripravila som ťa asi o 500ml krvi. Ako je možné, že by si so mnou bez problémov išiel niekam, po všetkom tomto? Nie si náhodou lovec?" *Vychŕli na neho kopec otázok*

"Je to čudák." *Pomyslela si hned po tom ako jej odpovedal na prvu otazku.* "Či nebodaj su taký všetci ľudia?" *Ďalšia možnosť ktorá jej napadla.* "A kam teda vlastne pôjdeme?" *Očakáva že ju už konečne zavedie na iné miesto, ale premýšla že už pojde domov, jej otec sa o ňu určite bojí.* "Alebo. Vlastne už musím ísť domov.. Nechcem spôsobovať starosti svojej jedinej rodine."

"Dobre, bola by som vďačná, lebo naozaj netuším ako sa z tadeto dostať. Utekala som a nevšímala som si kade utekám. Vlastne bude stačiť ak ma dostaneš na námestie, z tade už trafím. Nemôžem ťa priviezť až k mojmu domu. Si lovec. Neverím ti, aj napriek tomu, že si mi pomohol. A i tak je náš dom skrytý. Ale ďakujem za ponuku." *Nasleduje ho smerom k námestiu.*

*Procházím napříč tmavýma uličkama. Nejde slyšet nic, žádný zpěv ptáků, ani burácení motorů aut. Slunce se schovávalo za budovami. Usoudila jsem, že tohle je pro mě dokonalé prostředí, až tedy na ty zjevy, které tu co chvíle projdou. Nevím co jsou zač, vypadají podivně. Většina je zahalena v černém oblečení s kapucí. Nevím jestli se snaží mi navodit strach, ale to se jim nepodaří. Pohračuji ve své cestě přímo, nevím kam mířím. Zašla jsem sem poprvé, cestu na zpět si pamatuji dokonale, není proto problém opustit tohle místo hned, co se okolí a atmosféra změní v nebezpečnou. Pomalu usedám na jednu z laviček okolo opuštěné silnice a tiše pozoruji obchodníky s alkoholem a drogy. Sama pro sebe se ušklíbnu, přijde mi to jako ironie.* Co dělám tady na opuštěném místě, plném podivínů, když doma na mě čeká mé rodiné sídlo? *Někdy jsem sama sebe nechápala. Vytáhla jsem si z kapsy od mikiny krabičku cigaret a jednu si zapálila. Přesně tohle mi chybělo *Šeptnu si pro sebe, jen co mé plíce dostali dálší dávku nikotinu.*

*Potichu odejde*

* Celou dobu si myslela, že jde dobře, ale když skončila tady tak si už tak jistá nebyla. Věděla, že má špatný orientační smysl, ale že až tak to ne. Nohy ji celkem bolely a potřebovala se pořádně vyspat v měkké posteli. A stejně kufry měla už na internátu a nutně si musela vyměnit pastelky. Takže jednoduše si sedla na patník a prosila, aby tudy někdo šel a pomohl ji*

* Otočím hlavu na osobu, co na mně promluvila. Čekala jsem, že to bude nějaký opilec nebo něco horšího, ale stál tam kluk, možná o něco starší jak já. A už chytala předem určenou nervozitu z cizích lidí* A-ahoj, n-no a-a j-jak m-můžu v-vědět, ž-že t-to t-třeba n-nejsi t-ty? *Vykoktala jsem ze sebe. Nebylo to myšleno zle, ani bych si nedokázala představit, že by byl nějaké zlé stvoření, ale možná jsem se pletla*

*Popravdě už jsi myslela, že se spletla a chtěla utéct, ale jak se začal smát tak si oddechla a hodila po něj vražednej pohled, pak se začala taky smát* Ty jsi z internátu? Můj zachránce * Mile jsem se usmála, vážně čekala, že bude muset spát venku.* Takže chodíš do akademie? Jinak jsem Arisu Hoshiko *Potřásla jsem si s ním a znovu ucítila ten chlad* Co jsi zač? *Zeptám se, bylo to stejné, jako u Kazumi, taky cítila chlad o proti okolí.*

* On si myslel, že si jen tak odejde. Jenže teď jsem to chtěla ještě víc vědět. Rychle si stoupnu a postavím se před něj* 1. Říkej mi Ari. 2. Nikam nejdeš. 3. Řekni mi kdo jsi? * Jednoduché tři věci jsem mu řekla. Byla jsem rozhodnutá, že ho nikam nepustím, i kdybych měla použít magii. * No ták nic ti neudělám, já nekoušu *dodala jsem a přitom se mile usmála. Vážně bych neublížila ani mouše.

Pokud by to bylo potřeba tak klidně * Řeknu zcela vážně. Naštěstí to nebyla potřeba, protože nakonec vypadal, že i to řekne. Ale to, co pověděl mě rozesmálo.* To vím taky, že nejsi člověk, jinak bys těžko chodil na akademii. Myslela jsme to jinak* Vážně jsem nebyla tak hloupá, jo možná jsem tak někdy vypadala, třeba s tím, že nedokážu najít internát, ale zas tak hluboko jsem neklesla.

Nevím, nikdy mi o vás rodiče nevyprávěli. Démoni, andělé, čarodějnice, lovci, succuby, o tomhle mi říkali ale nikdy se nezmínili o lidech, kteří používají zimu, pokud se tomu dá tak říkat * Dřepla jsem si a halvu schovala do klína. Musela jsem si vzpomenout, třeba jsem o nich někde četla nebo slyšela. Jenže nic, žádná vzpomínka na to. *

Zimní muž, studený muž, yetti? * Zkoušela jsem různé varianty, ano ta poslední byla spíš jen takový žert ani nevím roč mě to napadlo. NAjednou se mi to začalo celé vybavovat. Kdysi o tom mluvil bratr, že by je chtěl potkat, no přece jenom měli skoro stejné zájmy* Mám to *Zvedla jsem hlavu podívala jsem se na něj.* Yuki Ningen * Snad to bude dobře pokud ne tak se jdu někam ztratit a už nikdy nevylezu* Chceš zmrzlinu nebo ledovou tříšť? * Tímhle jsem si to chtěla jenom potvrdit a taky jsem na to měla celkem chuť, ale to nemusel vědět, že to dělám pro své vlastní dobro*

Když mi pak ukážeš cestu k internátu tak klidně ti jich koupím, kolik budeš chtít * Usměji se. Možná by se nějaká holka urazila nad tím, že kluk nepozval ji, ale mě to bylo celkem jedno. Samozřejmě, že když se kluk nabídne tak se to nedá odmítnout, ale aby pozvala kluka a platila to ji nevadilo. Přece jenom si řekla, že by potřebovala ukázat, kde bude žít svůj úžasný život tady. Takže jednoduše řečeno je to něco za něco.*