Jazero v meste

Když se jí zeptal, jestli to nemá ráda, uhnula pohledem. Takhle se to říct nedalo, ono to svým způsobem příjemné bylo, stejné jako když někdo hladí za oušky kočku, takové to bylo i u lišek. Spíše to bylo tím, že tenhle lovec byl zvláštní, anebo možná nebyl a blafoval, možná to bylo pravděpodobnější, možná Mika byla jen zbytečně naivní, že by tu mohla být i jiná možnost. "Nikdo...nikdo mi na ouška dlouho nesáhl," pokrčila rameny. Když žila u Youko, nikdo tu potřebu neměl, když utekla,... Vlastně to není tak dávno. "Co jsi zač, lovče? Nelovíš snad démony?" zeptala se zmateně a namířila na něj opět ten svůj pohled, ale útočit nechtěla, maximálně tak se bránit.

No vidíš to se může změnit *Řeknu se smíchem ale ne že by to bylo vtipné je to spíše takový ten přátelský smích, při její další otázce jsem se ale přestal smát a jen se usmívám* Ale lovím.. jen.. tvoje rasa je výjimka *řeknu klidným hlasem a spustím ruce podél těla přičemž schovám dýku a nic jiného nedržím* Víc ti k tomu ale neřeknu.. není ani důvod abych ti prozrazoval nějaká tajemství.. *Nejsem si jist zda-li není třeba jen nějaký zvěd ve městě lidí nebo něco podobného*

"Heh, nemyslím si - mám si za to nechávat snad platit?" uchechtla se, no, možná by to byla dobrá atrakce. Kdoví. "Čím si moje rasa zasloužila taková privilegia?" zeptala se se zájmem, musela uznat, že tohle je zajímavé. Usoudil snad tento lovec, že její rasa není nebezpečná? No, je pravda, že lidi ohrožuje pravděpodobně méně než nějaký upír, ale nemůže přeci říct, že s démonem nemá něco společného. "hm?" nakrčila obočí a zasmála se, "No tedy dobrá, možná se k tomu odhodláš časem, řekla se zájmem. Byla trošku zvědavá, ale po dobrém z něj momentálně s nejvyšší pravděpodobností nic nevytáhne. "Takže mi říkáš, že z tebe, jakožto lovce, nemusím mít strach?" zeptala se pro ujištění. Ne, že by úplně polevila svou ostražitost, ale mohla se třeba alespoň trošku uvolnit.

To ne.. leda bych ti za to měl platit já *Zasměju se a zarazím se nad její další otázkou..* No.. ono při mém představení jsem tím Vlk od pravdy nebyl až tak daleko.. jmenuji se Ōkami Shiro (Ōkami myšleno jako vlk) a vyrůstal jsem v lesích a vy jako skoro lišky jste pro mě.. no prostě mnohem lepší než ostatní démoni.. *Řekl jsem to úplně zmateně protože úplně nevím co jsem ji na to měl odpovědět.. prostě se mi líbí tato rasa a neberu je moc jako démony..* Ne nemusíš ze mě mít strach.. *řeknu s klidem v hlase a s úsměvem ve tváři* Taakže.. budeme tady nebo.. se někde přesuneme? *Zeptám se ji a prohlížím si celou její postavu.. vypadá celkem pěkně ne že ne.. bez kapuce by to bylo ale lepší*

už dlhšiu chvíľku sledujem tých dvoj jeden z nych musí byť aspoň jeden z ných démon len ako to zistím? Postavím sa a pomalším krokom idem k ním aj keď neviem ako to zistim,keď som už najbližšie siahnem po revolvery (čas na reakcie 3...2... 1 )

"Ach, a proč ne někdo jiný? Myslím, že tahle by se mi to nevyplatilo," na chvilku vyplázla, a pak poslouchala, jak ji vysvětlí, že mu ona jako démon nevadí. Tahle informace pro ni byla opravdu důležitá, podle toho se měla rozhodnout, jestli mu uvěří nebo ne."Takže bílý vlk, máš pravdu, něco málo máme společného, pravděpodobně" uchechtla se, ano, ona byla v podstatě bílá liška, ne sice co se jména týče, ale vzhledem určitě ano. Na důkaz toho si natočila sněhově bílé vlasy na ukazováček. "Chápu... A ne, nemyslím si, že má smysl se někam přesouvat,...Tady je pěkně," příjemně pofukovalo a  okolo nich skoro nikdo nebyl... Tedy... Dokud si nevšimla muže, který sahal po pistoli. Zamračila se, to by dnes nebylo prvně, tohle se jí nelíbilo. "Nejsem tu, abych vyhledávala problémy," ujistila dalšího pána lovce. Hádám, že jsem se zapletla do nepěkné situace... "Takže kdyby jsi dovolil, v klidu se vzdálím," sledovala jeho pohyby, kdyby se jakkoliv pohnul, byla připravená k obraně, ale vážně... Nechtělo se jí bojovat.[/color]

Protože takhle by to bylo lepší *usmál jsem se a na její další větu jsem nereagoval nijak slovně jen jsem přikývnul kdy dořekla tu větu že to nemá smysl tak jsem nestihl nijak zareagovat, protože se blížil někdo jiný a sahá po zbrani* A ty jsi..? *Zeptal jsem se osoby která se přiblížila k Miku doufám že ne žádný lovec.. takhle mi kazit přátelské povídání s lištičkou to zas ne*

usmejem sa , a namiesto zbrane vytiahnem zbrane vytiahnem krabicku cigariet ktoru len podobne držím zastavím sa pri nich a predklonim sa k nim Prepáčte ,prosim vás nemáte zapaľovač mne ten moj dohorelpoviem tichšim tónom ani plamienok nespravi pozemku sa na ženu a pousmejem sa znova

Chvilku ho sleduje - jednoduše by mu cigaretu mohla zapálit, ale bylo by to riskantní, pravděpodobně by ji odhalil, i kdyby to udělala nenápadně, a tak raději pokrčila rameny, Omlouvám se, ne... pak se ale zarazila po jeho dalších slovech a trošku se zamračila, na toto mu už neodpověděla nic. Pak se její výraz ale změnil, na úsměv. Byla ale opatrná, stále, "Omlouvám se, to také nepůjde," odpověděla mu s trochou hraného úsměvu.

*Ah chce jen zapálit cigaretu.. asi jen člověk co se tu jen tak povaluje* Jo.. já mám zapalovač *Vytáhnu zapalovač a hraju si s ním * Takže pokud máte ještě zájem.. nebo jste tady z jiného důvodu..*Nemám moc důvod být podezřívavý ale člověk nikdy neví co se může z takového setkání stát*

Další lovec... problesklo jí hlavou, vážně - kolik jich tu na světě je? Dnes už měla štěstí na dva. Tedy štěstí... Z tohohle by měla být pravděpodobně nervózní ještě více, ten nevypadal, že by nějakou rasu měl rád, vypadal spíše jako typický lovec. No, nebyla si jistá, jestli to je počasím, anebo tím, jak se vždy zatváří, když ti lovci sahají po zbrani, ale naštěstí to nevypadalo na to, že by se tu měli bít, opravdu na to neměla náladu. "Proč jsi tady? Jdeš po někom?" zeptala se s vážným výrazem druhého lovce. Ne, že by mu nevěřila, že tu je kvůli cigaretě, ale no...Nevěřila. Kdyby chtěl, mohl by si jít koupit zapalovač do obchodu, nemusel chodit sem, když věděl o tom, že tu je nějaký démon.

Po práci... "Tou prací myslíš... Lov nebo něco jiného?" zeptala se opatrně, těžko říct, co to mohlo být. Pak však se jí odpovědi dostalo. Trošku od něj couvne, když si zapálí, neměla tu "vůni" moc v lásce. Po jeho otázce se však ušklíbla, "nepovím ti to," řekla jednoduše.

Kolega hmph... *Je to lovec.. tušil jsem to ale jestli je tu jen na relax a ne na to aby mi tady lovil démony jak je mi to jedno půjčil jsem mu zapalovač a pak si ho zase vzal a jen tiše pozoruju o čem se ti dva baví*

*Nechcela dnes ísť medzi ľudí, tak sa posnažila nájsť jazero, ktoré jej lovec zo včera spomenul. Nebolo to ťažké, vlastne bolo veľmi blízko jej domu. Prechádzala sa a hladala vhodné miestečko pre trávenie zvyšku večera. Nakoniec sa usadila niekde pri brehu. Najskôr pozorovala hladinu vodu a potom sa zahľadela na oblohu a miliony hviezd na nej. Bolo jej tu príjemne. Čerstvého vzduchu doma toľko nie je a ani na námestí ho toľko nebolo. Za to môže priveľký počet ľudí*

"To je ale opravdu děsivé povolání," řekla trošku překvapeně, ale přišlo jí, že se na to ten muž hodí, více méně, "A ach, jistě, jsem upír - jsem tu právě proto, že ti chci vysát krev z těla," zasmála se. Ale tak mohla si hrát na upírku, trošku prodloužené špičáky měla, ale pravděpodobně ne tak jako upíři. "S tím problém nemám...Jsem Mika," pokrčila rameny a otočila se na Shira s výrazem alá: "co ty to tam tak stojíš jako přikovaný k zemi?"

*Zasměju se nad těmi jejich vtípky a pak zase jen mlčím když v tu se na mě Miku podívá s tím divným výrazem.. příjdu blíže k ní a chytnu ji zezadu kolem pasu* No jo nebudu tam jen tak stát neboj.. *zasměju se a pořád ji držím kolem pasu a dívám se na druhého lovce*

Najednou se vypařil ten kouř a ona si oddechla - cigareta, kterou si Takeishi, teď už znala jeho jméno, zapálil, ležela na zemi. Ani z ní moc neměl, jaká škoda. Vytřeštila oči na díry od upíra - stalo se mu to při lovu? Nebo se nechal? To by bylo na lovce divné. "Huh,..." zasmála se, ale tohle byl opravdu ošklivý černý humor. Pak se k ní přiblížil Shiro a zezadu ji objal. Na chvilku naklonila hlavu na stranu a otočila se na něj, "dej ty pracky pryč," ušklíbla se a praštila ho přes ruce, pak se k němu ale naklonila a něco mu zašeptala, tak, aby to ten druhý lovec nemohl slyšet, "Ouška ti snad nestačila?"

*Neďaleko od nej si všimne tri osoby. Nevie ich dobre identifikovať, keďže je dosť tma, ale vidí čo približne robia. Chvíľu rozmýšla, že by prišla k nim, ale nechce žiadne problémy. Po včerajšku je opatrnejšia. Tak ich iba pozoruje.*

*Jen se zasměju a stejně ty ruce pryč nedám.. pak ji na oplátku zašeptám* Ne nestačila..*Usměju se na ni a pak se podívám na lovce..* Jo a jsem Ōkami Shiro.. těší mě.. *Ještě jsem se dodatečně představil. Jeho jméno už sice znám ale i tak čekám že se představí znovu.*

Pokrčí rameny a povzdechne si, "lidé pak dělají ukvapené závěry, víš?" uchechtla se a pod kapucí zahýbala oušky. Pak jen pozorovala, jak ten druhý lovec odchází. No, nevím, jestli můžeš očekávat odpověď, Shiro... "Konečně trochu méně lidí, tohle byl náročný den," vydechla a přivřela oči, jakoby snad byla unavená. No, nebyla, ale potkat tolik potencionálního nebezpečí v jeden den? To bylo na její psychiku trochu moc. "Jen čekám, kdy najednou vytáhneš nůž a zabiješ mě," zasmála se, tak trošku kysele - měl by jedinečnou příležitost.