Renov dom

Obrovský tmavý dom gotického štýlu, ktorý Ren dostal od démonov, ktorí ho hľadali.
V dome žili členovia klanu jeho otca, ale ich rasa je už vyhynutá.
Dom pôsobí tmavo a temne, prekvapivo sa nachádza na okraji mesta ľudí.
Pred domom má záhon červených ruží. 
Dom má 2 poschodia, kvalitné vybavenie, a stredne veľkú záhradu. V niektorých častiach záhrady sú ďalšie ruže, v zadnej polovici je priestor na trénovanie a cvičenie, a v prednej polovici má len trávnik voľný priestor.

No, prohlížela si lísteček s adresou, který ji Ren dal. Šla po číslech domů, až, pravděpodobně, narazila na ten, který hledala. Povytáhla si kapuci, přeci jen ještě tenhle démon neví, co je zač, a co Mika na to? Chtěla si to ještě chviličku...malou...nechat pro sebe. Byl to temný, až děsivý dům, jak typické pro hada jako je Ren. Zkusila zazvonit a čekala, jestli se něco ozve. Kde jsi, Ren?... protočila oči, otočila se zády ke dveřím a brouzdala očima po okolí. Pozval ji na oběd a není tu, jaká drzost!

*Spotený po dlhom behu cez celé mesto konečne pribehol na svoju ulicu. Pred dverami už videl nejakú osobu.* "Sakra. Ako môžeš meškať k sebe domov?" *opýta sa sám seba, a pokračuje v behu, až kým nedobehne zadýchaný k nej. Jeden prst zasunie pod svoju viazanku na krku, a jedným ťahom ju uvoľní. Potom si rozopne dva vrchné gombíky na košeli, aby sa mu lepšie dýchalo.* "Ach. Ahoj.. Mika. Prepáč, že ... meškám... Trochu som.. sa zabudol." *povie jej trochu sekane, pretože sa snaží nabrať dych.*

Viděla, jak sem někdo běží z dálky, nu, nebyla si jistá, co přesně to je zač, a proto v tom neznámém individuu poznala Rena až, když se k ní přiblížil, "Eh...Ahoj," pozdravila s mírným úsměvem, "No, nemusel jsi tak spěchat," pokrčila rameny. Hlavou jí ale hrála jiná slova...Samozřejmě, že musel! Ren! Jak to, že jsi tu nebyl? Zavrtěla hlavou, asi ji nakazila myšlenkami ta druhá youko, no, byla moc rozřáděná, "kde jsi vlastně byl?" zeptala se namísto toho.

"Nemusel? Tak počkaj, ja sa vrátim, a prídem tak cca o pol hodinu." *zasmeje sa, keď už konečne rozdýchal ten beh. Potom si ju zase premeria pohľadom, pretože ju dlho nevidel, a rozmýšľa, či sa na nej niečo za ten (nie práve dlhý) čas zmenilo. Ale nič rozdielne nevidí.* "Kde som bol? Zamyslene som sa prechádzal, až som skončil v lese na opačnom konci mesta." *uškrnie sa.* "Tak teda poďme ku mne. Dúfam, že si hladná." *Povie jej, pretisne sa ku dverám, ktoré otvorí, a zapne svetlo. Osvetlí tak priestrannú halu, lemovanú stĺpmi po stranách, a na každej je vytesaný had.*

"Heh? Nedělej si ze mě legraci, opět," poslední slovo schválně protáhla a ušklíbla se, no, jen na chvilku, pak její úšklebek nahradil obvyklý úsměv. "Ach, takže takhle vypadá tvá obvyklá aktivita?" zeptala se zaujatě, také zvědavě, v tom případě ještě můžu být pravděpodobně ráda, že ses poměrně brzy "odzamyslel", ne, že by to slovo existovalo, ale co už. Mika občas používala svůj zvláštní slovník a tak nějak doufala, že všichni okolo jí budou rozumět, anebo naopak - třeba doufala, že ji nebude rozumět nikdo. "Samozřejmě, že mám hlad, proto jsem přeci tady, ne snad?" oznámila mu s nadšeným roztaženým, až možná dětinským úsměvem. Jako by dítě právě dostalo novou hračku, ach ano, asi takový výraz štěstí a nadšení. Pak vešli do jeho domu - pečlivě si ho prohlédla, jak tématická výzdoba, to hádě si chová na zdech hady,... prolétlo jí hlavou a mohla být ráda, že tuto myšlenku nevypustila napovrch, přeci jen jí Ren nedávno dost jasně naznačil, že toto oslovení není jeho nejoblíbenější, a tak bude muset zůstat u "Ren", možná když si bude chtít rýpnout, bude to "pán předseda".

"A čo mám teda s tebou robiť, ak si z teba nemám robiť srandu?" *opýta sa, a pozrie na ňu pohľadom hovoriacim Máš lepší nápad?"* "Áno. Moja typická aktivita. Vyjsť von, vykročiť niektorým smerom, zamyslieť sa a stratiť sa. Aspoň to tu mám pobehané. A som rád, že si hladná. Na čo máš chuť? Nejaké mäso? Niečo vegánske? Sushi? Nejakú inú špecialitu?" *Opýta sa jej, ale ani sám nevie či na tie veci má doma potrebné suroviny. Ale určite áno. Je dobre zásobený.* "Povedal by som, že to tu mám skromné. Ale ako vidíš, nemám." *zasmeje sa, keď vojdu dnu, a zavedie ju do modernej, a prekvapivo svetlej, ba čo je prekvapivejšie, je tam málo hadov. Až na nože, ktoré majú rukoväť v tvare hada. A ukáže na stoličku pri pulte, kam si môže sadnúť.*

Ušklíbla se, pohled naznačoval slůvko "nevím", ale ne, neřekla ho, "to jsem vážně tak dobrý terč pro takové legrácky?" jen ho pozorovala s úsměvem podobném úšklebku. Přitom se zájmem poslouchala, co takhle běžně dělá. Řekněme, že to bylo opravdu zajímavé, svým způsobem, ale něco takového by nepraktikovala, vzhledem k jejímu orientačnímu nesmyslu, který vlastní už 17 let. Možná tak vykročí ven, ale musí alespoň částečně tušit směr, jinak už by se nikdy nedostala domů. "Ach, možná ty sushi by byly fajn," mrkla a prohlížela si jeho dům i zevnitř, když vešli. No, vypadalo to luxusně, celkem by ji zajímalo, kde k tomu takový démon přišel. A také ji překvapilo, že čím blíže byli kuchyni, tím méně hadů tu bylo. Přesto si ale stála za svým, že tento muž má hady opravdu rád, no, ještě aby ne, měl s nimi mnohé společné. Tato myšlenka se jí potvrdila, když přišla k pultu a všimla si nožů, ve tvaru hada. Uchechtla se a dotkla se jednoho z nich, "Nó, chceš s tím pomoc?" zeptala se ho a poohlédla se po ledničce. Sama by z ní nic nevytáhla, ale chtěla se tu trošku zorientovat.

"Vidíš tu niekoho lepšie?" *opýta sa, a uškrnie sa zase. Avšak teraz je to taký spokojný úškrn, nie sarkastický ani zlomyselný.* "Takže Sushi, hovoríš? Výborne, na to aj mám chuť." *zasmeje sa, a oblíže si pery svojím hadím jazykom.* "Pomôcť? Nie, ani nie. Ak si smädná, niečo si vytiahni z chladničky. Určite tam nájdeš niečo pre seba. A kým si pri tom, hoď mi odtiaľ takú malú modrú fľašku. Je tam len jedna. Ďakujem." *Povie jej s úsmevom, a začne vyberať zo skriniek všetko možné náradie a suroviny.*

"Tu ne, myslela jsem to tak nějak...Obecně," pokrčila rameny, "chtěla jsem tím říct, že určitě nejsem tvá jediná "oběť", takže je to jen tím, že mě máš zrovna po ruce, že?" teda, myslela si to, samozřejmě si nebyla jistá tím, že si takhle dělá legraci z každého na potkání, ale i to bylo možné, popravdě...Doufala v to, jinak by to nebylo pěkné. Pak pozorovala, jak si olizuje rty a uchechtla se, "No, tohle je trošku děsivé," řekla mu se smíchem a trošku zklamaně se na něj zadívala, když řekl, že nechce pomoct. Dejme tomu, že chtěla být užitečná, ale budiž, alespoň mu podá ty věci, které chce, tedy konkrétně tu flašku. Docapkala k ledničce, otevřela ji a chvilku s přimhouřenýma očima hledala flašku, než jí našla a hodila jí po Renovi z té dálky, "postřeeeh!"

"Máme v školskej rade jednu succubu zmiešanú s mágom. Z nej si tiež robím srandu." *povie jej, keď sa zamyslí, či otravuje takto ešte niekoho.* "Ale inak áno. Teraz to robím len preto, že ťa tu mám po ruke. Teda vlastne.." *pozrie k nej, je na opačnej strane kuchyne.* "Nie si práve po ruke, a myslím, že tam už nie si ani v dosahu mojej zbrane." *pohľadom preskúmava diaľku medzi nimi.* "No, tak keď mi moc chceš pomôcť, niečo by sa pre teba určite našlo. Zahráme sa na doktora a sestričku. Poviem nôž, podáš mi nôž. Poviem ryba, podáš mi rybu. Čo povieš?" * opýta sa so smiechom, a zase sa otočí. Keď mu hodí fľašku, chytí ju presne do ruky. Ihneď ju otvorí a jej obsah do seba naleje. Keď si fľašku odtiahne od úst, trochu sa mu skriví tvár, a nechutne ho strasie.* "Ďakujem za pomoc.. ale aj tak je to humus."

"Succuba smíšená s mágem, říkáš? To zní poměrně...nebezpečně," usoudila se značně, každopádně hraně, zděšeným výrazem. No, ale na druhou stranu se jí ulevilo, že takhle rýpe do někoho dalšího, i když takových lidí asi moc není. Navíc rýpat do succuby smíšené s mágem? Opravdu se necítila trapně, do succuby by si nikdy nerýpla, pravděpodobně, mohlo by ji to stát její zdravé myšlení, dejme tomu, říkejme tomu tak. Pak se zasmála jeho poznámce, když dokráčela k ledničce, "Né, že bych se tě bála, pán předseda, ale přeci jen, možná je stále lepší být z dosahu tvé zbraně, kdybych ti chtěla nějakým způsobem vyúčtovat ty tvé provokace," pokrčila rameny a už sáhla po modré lahvičce a hodí mu jí. Jeho reflexy byly opravdu dobré, divila se, ale co měla očekávat od předsedy jiného? "No," zašklebila se, taká podřadná práce, no,...Budiž," povzdechla si, a pak ho pozorovala, jak do sebe lije obsah lahvičky. Přimhouřila oči a přišla trošku blíž, "pověz, co je to zač?" zeptala se poměrně zvědavě.

"Hmm? Nebezpečné? Skôr vtipné. Pretože neviem ako sa to mohlo stať. Succuby sa nemnožia, ale keďže jej otec je mág, no.. dokáže nemožné." *zasmeje sa* "Neboj sa, keby si ma LEN provokovala, nezaútočím, ale vrátim ti tvoje verbálne útoky tak isto." *uškrnie sa, ale kladie veľký dôraz na slovo "len" pretože na iné veci ako provokovanie by reagoval pravdepodobne inak.* "Tak fajn, môžeš mi pomôcť aj s niečím ďalším. Uvidíme s čím." *povie jej, keď si dáva dole sako, a obväzuje si okolo pása bielu kuchársku zásteru. Takú istú hodí aj k nej.* "Hm?" *pozrie na fľašku vo svojej ruke.* "Nič zvláštne. Len nejaké drogy. Nie počkaj, robím si srandu. Nejaké vitamíny, nejaká medicína, nejaké hlúposti.. Poznáš to, predpísané liečivá."

Vytřeští oči,"Říkáš vtipné? No, takhle se mi to zdá ještě děsivější než předtím," řekne trošku pobaveně, každopádně pak už zamyšleně poslouchá to, co povídá. No, ona nehodlala nic více než "jen" provokovat. Každopádně i přesto, pokud do ní hodlal rýpat často, tak mu to chtěla oplácet hned, jakmile bude mít příležitost. Z takových myšlenek jí vyvedl obraz před ní - jak si Ren oblékl bílou zástěru. Prohlédla si ho od hlavy až k patě, a to hned několikrát. Chvilku se držela a jen se tiše uchechtávala, pak už to ale nevydržela a začala se neovladatelně smát, no vypadal v tom vtipně. Jen tak tak přes smích chytila zástěru a chvilku ji to trvalo, než se uklidnila. "Uhm, jo...jistě" po tomto "šoku" ji ani nenapadlo se vyptávat dál, jinak by jistě měl Ren na talíři dalších několik desítek otázek, ale Mika se potřebovala nejdříve vzpamatovat, "promiň," pípla s neskutečně rozšířeným úsměvem. No, vyvolávalo to v ní představy, jak se setkali - jak se ho bála, pak zjistila, že je předseda rady, nadešlo nějako podobného respektu, a pak...Další fáze je tato.

"Podstatné je, že sa jej netreba báť." *ukončí tým tému o succube, členke školskej rady. Keď si však Ren oblečie zásteru, a Mika neudrží smiech, pôsobí nenápadne, no akonáhle je jej pohľad zakrytý, pretože aj ona si dáva zásteru, bleskovým, a hlavne tichým (ako had) pohybom sa dostane tesne pred ňu, takže ich tváre sú asi 10 centimetrov od seba.* "Je ti snáď niečo vtipné?" *opýta sa ľadovým hlasom, ale v skutočnosti ju chce len vystrašiť.* "Nezabúdaj, že niektoré hady sú jedovaté. A niektoré ryby sú tiež jedovaté. A ani jeden z nás nechce, aby sa ti niečo stalo." *stále pokračuje ľadovým hlasom, ale nakoniec to nevydrží.* "nie, prepáč. Sľubujem, že ťa neotrávim. A zatiaľ sa ani nechystám ti nijako fyzicky ublížiť." *Potom po chvíli, dodá* "a čo sa týka tých liekov. Už to nie je nič vážne. Nejaké súboje proti ghoulovi a padlému anjelovi minulý rok. Niekoľko stretnúti s lovcami. Už potrebujem len dať dokopy vnútorné orgány, a som okej. Hovoril som ti, že mi chýba jedna oblička?" *opýta sa so smiechom. Neprišiel o ňu totiž len tak, náhodou.*

No, na to, co řekl o té succuba-dívce už jen kývla, neměla k tomu co dodat, ale ve skrytu ji to opravdu uklidnilo. Byla si jistá, že problémových lidí bude na akademii více než dost, takže kdyby se k nim přidal i někdo ze školské rady, no, nebyla by vyloženě nadšená, ne, že ne. Pak se každopádně začala smát a všimla si jen stínu, než na ni takhle Ren "bafl". Vypískla a cukla sebou, až se praštila hlavou o skříň kousek od ní, pak, když si ho prohlédla, oddechla si, ale zatvářila se poměrně uraženě, no, nafoukla se, na oko, "vypadá to, že mi ani ublížit nemusíš, já tuhle roli zastanu hravě sama," zašeptala vážným hlasem, ale pak se opět usmála. Poslechla si, co řekl o těch lécích a s vytřeštěným výrazem poslouchala, co povídá. A ona si tu klidně povídala s lovcem u jezera, jaká to je jen naivka... Neřekla mu na to nic, jen vyjeveně zírala před sebe, "budeš...v pořádku?" vydechla se značnou námahou, jako by se jí snad najednou hůře dýchalo.

*Keď Mika od vystrašenia letela do zadu, a tresla si hlavu o skriňu, tiež sa trochu zľakol.* "Buď opatrná, kto sa bude zbavovať tvojho tela, ak sa tu zabiješ?" *opýta sa, a snaží sa čiernym humorom odľahčiť situáciu.* "Áno, ja budem v poriadku, ale čo ty?" *opýta sa jej, a keďže mu to nedá, obíde ju, bez premýšľania jej stiahne kapucňu, a nevšímajúc si jej uší jej pozrie na hlavu, na miesto ktoré malo kolíziu so skriňou.*

"Auč," zašeptala tak, že to bylo skoro neslyšitelné, ale své pocity ventilovala tak, že si promnula přes kapuci místo, kam se uhodila, no, kdyby se trefila do ostřejšího místa skříně, pravděpodobně by tekla krev, tedy, minimálně tu ta možnost byla. Pak se ale otočila na Rena a uchechtla se jeho poznámce, hej, to vážně nebylo pěkné," povzdechla si se smíchem, pak už ucítila dotek na kapuci a než stihla reagovat, stáhl ji jí. Zamrkala a stála jako přikovaná, chvilku nic neříkala, ale pak se rozhodla, že něco pípne, "jsem...v pořádku," vydala ze sebe a nechtíc zahýbala liščími oušky sněhové barvy.

*Nevnímajúc jej slová jej dôkladne prekontroluje temeno, a až keď sa uistí, že jej naozaj nič nie je, zdvihne pohľad. Prvé mu do očí padnú uši. Chvíľu na ne len pozerá. Potom sa jedného dotkne prstom, ale len tak nenápadne.* "He he.. he. Pekné uši." *pousmeje sa. /To hehehe je také.. ako to povedať. Nazval by som to smiech z rozkoše, prídu mu rozkošné /* "Keby som vedel, že ich máš, stiahnem ti tú kapucňu aj skôr. Ale teraz.. Teraz musím splniť svoju časť dohody, však?" *opýta sa, a pohľad presmeruje k pripraveným súrovinám na sushi.*

Opravdu byla v pořádku, no, Ren se o tom přeci jen musel ujistit, chápala to, nemohl ji mít na svědomí, že? Pak se ale dotkl jejího ouška a Mika div mu přes tu hadí packu nepraštila. Pak si ale vzpomněla, že tu kapuci stejně měla dnes sundat, jen si nemyslela, že to bude tak...Brzy. On ale na svou dohodu myslel, což ocenila, "áno, hned do toho, něco za něco!" stála si za svým. Očividně byl z jejích oušek nadšený a Mika...Dejme tomu, že jí tu bylo celkem teplo, tak alespoň už může mít tu kapuci dole, nemohla to brát tak pesimisticky, šlo na tom najít také spousta pozitivních věcí, alespoň její ouška mají dost volnosti, a tak s nimi ještě znovu, tentokrát úmyslně, zakmitá, aby je trošku rozhýbala, to doteď nemohla. No, pak zamířila směrem k sushi s tím, že u nich bude dříve než Ren a třeba se ujme nože.

"Neboj sa, aj ja som hladný. Takže naozaj poďme spraviť to sushi. Bol by to skvelý nápad." *dopovedal, a pomaly išiel za ňou, nech sa aj ona zabaví pri príprave. Videl na nej, že chce mať v ruke nôž a byť aktívna. Tak si teda obaja rozdelili prácu. A obaja robili to isté. Sushi. spravili ryžu, porcovali lososa, kraba, iné ryby, a prísady, a celé to dávali dokopy. Ren však nemohol odolať, a sem tam pokukoval po Mike, teda presnejšie po jej ušiach. Snažil sa byť nenápadný, ale nie vždy mu to išlo.*

Oddechla si a rozzářila se, když se opět začalo mluvit o jídle, no, láska prochází žaludkem. Něco na tom bylo. Chopila se nože a začala porcovat rybu - všimla si však, jak na ni Ren čas od času uhne pohledem. Dělala, že to ignoruje, ale její periferní vidění bylo poměrně dobré, takže řekněme, že ho opravdu viděla. Tak či tak ji ani neuniklo, jak se to snaží zakrýt, celkem se přitom bavila, ale pak už se otočila směrem k němu, "héj, Ren,..." nedokončila větu, páč se v tu dobu, kdy její pozornost polevila, řízla. Ucítila trochu štípnutí, a tak se podívala na svůj prst a primárně ho odendala co nejdál od té pěkné ryby - zde jsou vidět priority. Heh, ještě, že to není upír, ale jen neškodné hádě, proběhlo jí hlavou a strčila si prst, do kterého se řízla, do pusy, aby tím utlumila tekoucí krev, přitom se k Renovi otočila zády, jako by se snažila skrýt, jaké je trdlo.

"Áno?" *opýta sa medovým hlasom, keď ho ohlási. Keď však nedokončí vetu, rýchlo si všimne, že sa porezala. Tento krát to však nie je zranenie, ktorému je na vine on.* "Keď máš v ruke nôž, máš mu venovať pozornosť, inak sa stane toto. Vidíš?" *opýta sa jej s jemným náznakom podpichovania v hlase.* "Každopádne, čo si chcela?"

Nějako nemá čas věnovat se jeho dotazu, a tak rychle doblíže prst, jukne na něj, "ach, já vím," povzdechla si, ale pak se pousmála, skoro až se jí rty chtěly tvarovat do menšího úšklebku, každopádně toto pokušení ustála, "Nikdy jsi neviděl žádného ušatého démona?" zeptala se ho a trošku se zasmála. Ty pohledy, které ji věnoval... No, bylo opravdu vtipné ho při tom tak tajně pozorovat. No, nechtěla mu přímo říct, že je youko, mohl to jen tušit, ale důkazy tu neměl, i když jak mu pověděla, že má dobrý vztah k ohni, byla to taková menší nápověda. Stále si tím ale nemohl být jistý, kladný vztah k ohni může mít jakýkoliv démon.

*Na chvíľu sa zamyslím* "Ušatých démonov som videl veľa, ale si jedna z mála, ktorí majú uši aj v ľudskej podobe." *uškrnie sa na ňu* "Každopádne, ak to potrebuješ ošetriť, alebo niečo. Môžem to spraviť aj ja, alebo ak to zvládneš sama, do toho." *poviem jej, a približne ju usmerním k lekárničke. Ja sa medzi tým celý čas venujem príprave Sushi.*