Námestie

*Začujem, že ma niekto spomína takmer po mene. Zastavím s kelímkom pri svojich perách a vzpriamim sa. Potom dám ruku s kelímkom nižšie, a pozriem sa do strany, odkiaľ prišiel ten hlas. Vidím tam zase toho chlapa zo základne.* "Oh, nebodaj na mňa spomínaš?" *opýtam sa ho, a otočím sa k nemu.*

*Je prekvapený že v momente ako ho zazrela, neodišla na míle ďaleko. Nepôsobila totiž priveľmi nadšeno ním či Takmeiom, keď sa prvý krát stretli.* "Dá sa to tak povedať, presnejšie tu pred chvíľou bol Takmei a rozprával mi aká si úžasná a ako si ho zaujala svojim šarmom" *Uškrnie sa a položí jej otázku* "Ako išiel lov?" *Keďže predpokladá, že ona je z tých aktívnejších lovcov, ktorý to berú vážne*

"Nečakám, že s ním bola záživná konverzácia.." *zamrmlem si pre seba skôr, ako Shiki dokončí vetu. Keď ju dokončí, zamračím sa, a na chvíľu rozmýšľam či rozdrvím ten kelímok s kávou v ruke, alebo nie. Ale keďže tá káva bola drahá, a príliš dobrá, prežije to.* "To je veľmi milé, ale žiadny šarm som sa pri ňom nepokúšala prejaviť." *odpoviem, a vypočujem si otázku* "Išiel rovnako na prd ako včera, ďakujem za opýtanie. Predpokladám, že ty si sa dnes zase flákal."

"Bola by si prekvapená aký vie byť výrečný. No, ja som sa tiež čudoval keď mi to povedal, pretože som videl včerajšiu situaciu a moc si teda šarmom nekypela, on mi však povedal, že to z teba priam žiarilo, že ti vidí do duše, tak ako nik iný. Myslím že sa do teba zabuchol." *Krátko sa zasmeje a odpovie na jej poznámku* "Ja? A flákať sa? Dnes som ani nebol doma, celý deň číham na nejakého démona a nič. Akoby sa zem po nich zľahla. Viem presne ako sa cítiš." *Prikyvuje niekolko krát po sebe s prekríženými rukymi*

"Vieš čo si myslím? Že všetko čo si teraz povedal je výplodom tvojej bujnej fantázie, pretože keď som sa s ním rozprávala ja, nevidel ani sám do seba." *odpoviem mu pokojne, prejdem k lavičke a sadnem si na vzdialanejší koniec od neho s prekríženými nohami.* "Takže si čakal, kedy ti nejaký démon skočí do tváre, že ahoj, ja som démon. Zabi ma. ?" *opýtam sa ho, a znovu si usrknem kávy.*

"Nezožrala mi to, ale ani sa nečudujem" *Pomyslel si, ale pokračoval ďalej v jeho kecoch* "No, totiž, on keď je v tvojej blízkosti, tak sa určite cíti trochu hanblivo, chápeš, niektorý ľudia sú proste taký a vďaka tomu pôsobia ako vrece zemiakov a nevedia usporiadať vlastné slová a myšlienky, tak ako za normálnych okolností" *Tvári sa ako nejaký znalec ľudí, no aj tak si to všetko vymýšla, je zvedavý či sa mu tým podarí niečo docieliť, a možno aj chce aby sa Takmei potom cítil blbo, ak by sa ho ona na niečo z toho pýtala. Na jej ďalšej poznamke sa zasmial* "Nie, preboha! využival som intuiciu lovca, predsa a hladal som kde sa dalo!" *Povie trochu zvýšeným hlasom, aj ked sa ona trafila priamo do červeného. Pozrie sa na ňu* "Ak sa smiem spýtať, ako ti chutí tá káva?" *Bolo cítiť že to je káva*

"Mohol by si s tým prestať skôr, ako ti tú kávu vylejem do tváre? Bolo by to skvelé. Ďakujem." *Poviem, pretože počujem ako zúfalo sa snaží presvedčiť ma o niečom, čomu on sám neverí.* "Uhm, schválne, prezraď mi kde a ako si skúšal nájsť nejakých démonov. Zaujíma ma tvoje metóda." *milo sa usmeje, pretože ju to naozaj zaujíma.* "A tá káva chutí veľmi, veľmi dobre. Ďakujem."

"Tak, už som asi skončil." *Povzdychne si* "Nebolo by príjemné ak by si mi ju vyliala do tváre, ani pre mna a ani pre teba" *Žmurkne na ňu s úškrnom.* "Osobne, nemám rád kávu." *Poznamená a hneď na to jej odpovie* "Ak mám povedať pravdu, tak som to tu nejak veľmi ešte nepreskúmal, a moja metoda je taká, že jednoducho viem kedy to je demon a kedy nie, nestal som sa lovcom zo dňa na deň, a každy z nás by to mal vedieť vycítiť, aspoň trochu, aj keď je pravda že ich vyhubenie nie je mojim cielom a tým pádom to vôbec neberiem tak ako napríklad ty. Mám svoje vlastné dôvody." *Zatvorí oči a pousmeje sa. Je lepšie nevedieť na čo myslí* "Aké miesta by si mi odporučila navštíviť? Nech viem lepšie, kde hľadať." *Tento krát sa zaujato spýtal*

"To je pravda, preto to nespravím.. A zaujmavá metóda. Ešte pred časom by som ti odporučila hľadať pri jazere, alebo v bohom zabudnutých uličkách na okraji mesta, ale ak som včera s Takmeiom hovorili, je to prekvapivo prázdne." *Poviem zamyslene, a obzriem sa cez námestie. Už sme tu takmer len my dvaja.* "Každopádne... *postavím sa, a trochu sa ponaťahujem* ".. Ja už pôjdem. Potrebujem sa vyspať. Dobre sa mi s tebou rozprávalo, dobrú noc." *Poviem mu, a odkráčam do tmy tak, ako som prišla. Prázdny kelímok od kávy som nechala na operadle lavičky.*

"Zrejme nemáme na výber, len hladať a čakať kým sa nejaký objavia. Ďakujem za radu, za pokus to stojí, možno mne sa pošťastí" *Usmeje sa na ňu a poobzerá sa, naozaj už len tí pozabudnutí ostali na námestí.* "Pravda, spánok je veľmi dôležitý pre mladé ženy vo vývine, netreba ho zanedbávať." *povie so smiechom a zakýva jej* "Dobrú noc." *Povie si už len pre seba, lebo kým to stihol dopovedať, tak už zmizla v tme. Chvílu ešte sedí, a pozerá na kelímok.* "Piť kávu pred spaním? Nuž, každý máme svoje praktiky" *Postaví sa, kelímok nechá tam kde je a tiež odchádza.*

*Celou dobu, co o sobě mluvil ho poslouchala, musela se pousmát nad jeho cílem. Ona tak dopředu nemyslí. Možná zůstane až do života u kreslení* S-strašně r-ráda kreslím, j-jsem nervozní u c-cizích lidí, po sladkém s-se můžu u-utlouct. T-tak dopředu j-jako t-ty nemyslím, takže těžko ř-říct, co b-bych chtěla d-dělat. Teď chci jenom d-dokončit š-školu na k-kterou j-jsem nastoupila a-a pak se u-uvidí * Možná to bylo tím alkoholem, ale snažila se to říct bez zakoktání i když se ji to moc nevedlo. *

N-nad uměleckou j-jsem nepřemýšlela a-a mě š-školu vybrali r-rodiče. Dostala jsem se tady na akademii * Ano člověk jako já se dostal na akademii. Všimla jsem si, že něco šeptal barmanovi. Chtěla jsem se zeptat, co mu říkal, ale pak mi došlo, že to není moje věc* n-nevím, jestli b-budeš chtít z-zrovna s tímhle z-ztrácet čas. * Jeho nabídka mě udivila. A to, že to zvládám s ním, je jenom proto, že s ním už dlouho jsem.*

J-jaký r-ročník a třída? * Bylo úžasné, že tam někoho budu znát. Když se na stole objeví plno sladkostí, málem se na ně vrhnu.* M-musíš mi p-pak říct k-kolik ti d-dlužím * Nemohla jsem ho nechat to všechno zaplatit.* K-klidně tu co j-jsi ř-řekl. J-jenom já n-nevím jak s-se to h-hraje * Už jsem to nevydržela a natáhla se pro koláček. Rychle jsem ho snědla, jak byl vynikající.

T-takže nejsme v-ve stejné t-třídě * Povzdychla si, byla by radši kdyby byli, aspoň by nemusela moc s nikým bavit. Tak si se bude muset s někým seznámit nebo zůstat sama. Přikývnu na rozdělení. Naštěstí jsem peněz měla dost, takže jsem se nemusela bát, že mi to nevyjde*N-ne to j-je dobré v-víno n-nepiji * To byla mála z věcí, které jsem nepila. Ani nevím, proč jsem víno neměla ráda.*

F-fajn chápu, j-jen k t-tomu t-trestu, nešlo b-by něco j-jiného? *Byla jsem jak malá, když jsem chtěla, aby změnil trest, ale nedokázala bych před ním si nic sundat. Znova jsem si v duchu, řekla vše znova.* T-tak t-třeba p-pravda * Zdálo se mi, že tohle je jednoduší než úkol. Ještě jsem se před tím napila a čekala, co mi řekne*

C-o b-y ti v-adilo? * Zeptám se, popravdě vymyslet nějaký trest, který by i mu vadil jsem nedokázala.* Nejbláznivější? E-eh...a-asi když j-jsme s b-bratrem utekli z-z d-domu na p-pár d-dní *Když jsem si na to vzpomněla vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Pobývali jsme na louce za domem a když začalo jeden den pršet ak jsme se vrátili.* T-tak ted t-ty * pověděla jsem mu a přemýšlela nad tím trestem*

*Tak jsem se zabývala trestem, až jsem ho málem přeslechla. Tušila jsem že si vybere úkol, jenže pro mně to bylo další vymýšlení.* P-protože mě n-nic n-nenapadá, tak z-zůstaneme u t-toho p-prvního t-trestu * Musela jsem si v sobě duchu vynadat, že nedokážu vymyslet ani trest.* Z-znova mi n-něco za z-zpívej a t-tentokrát c-celé * Další hloupá věc, ale ona chtěla znova slyšet, jak zpívá a popravdě to ji napadlo, jako první

Nečakal som, že ostane toho prvého ale dobre, bolo to na nej. "Potom počíta sa len oblečenie. Náhrdelníky, prstene, sa nepočítajú." Vyvstlil som jej jednoducho, snáď to pochopila. Potom som vstal a zamieril k mikrofónu. Vedel som, čo zaspievam ale aj toto bolo pomerne kľudná pesnička. Naozaj som sa vyhýbal výškam v pesničkách. Takmer po 4 minútach, som to dospieval a vrátil sa k nej. "Uf.. takže čo teraz ty? Ostal ti už úkol. Zabudol som ti povedať, že to musíš striedať." Mrkol som na ňu. Zasa som si upil z vína a dolial si do pohára. Potom som zobral lyžičku a ochutnal z toho tortu, ktorý tam bol. "Takže, čo keby sííí." Chvíľu som rozmýšľal, čo by mohla urobiť potom ma to napadlo." Čo keby sme si spolu zatancovali?" Opýtal som sa a natiahol k nej ruku.

Toto spieval - https://www.youtube.com/watch?v=n4RjJKxsamQ