Les okolo mesta

Husty temný les okolo hradieb, obývaný nebezpečnými tvormi.

*Nějakým zázrakem se objevím uprostřed tohoto hustého lesíka se sluchátky obtočenými kolem krku a usadím se pohodlně ke kmenu vysokého stromu.Nasadím si sluchátka na uši a zarytě poslouchám hlasitou hudbu, která mi v nich hraje, zatímco si do rytmu podupávám pravou nohou a slabě pohazuji hlavou*

*chcela sa chvíľu prejsť. Katanu má vždy na boku. Neopúšťa poriadne mesto démonov. Nebol by to asi dobrý nápad, keďže jej vyčnievajú uši a chvost. Zastane a zavetrí. Podíde pomaly ku miestu, kde je nejaký chlapec. Zastrihá ušami a pozerá na neho.*

*Povšimne si během poslouchání, že se stín na jeho tváři zničehonic ztmavil. Tak otevřel oči a uviděl pěknou,roztomilou holku s ušima a ocasem.Pousmál se když si všiml těch uší a sundal si sluchátka z těch svých a pousmál se na ní s lehkým zábleskem rudé v očích*

*pozorovala ho aj naďalej, hoci si všimla, že ju vidí. Znova zastrihá ušami a mávne chvostom.* "Má rovnaké červené oči, ako ja." *pomyslí si len tak mimochodom, ale nepribližuje sa k nemu. Nevie, čo dokáže a bol pre ňu cudzí, hoci sa usmieval.*

*Pousmál se a lehce se u toho zazubil* Těší mně.*řekl s přátelským tonem.Zvedl se na nohy a oprášil si kalhoty od prachu a trávy*Jmenuji se Deamon. Máš taky nějaké jméno?*optal se s milým výrazem ve tváři. Jeho otázky byly doprovázeny tlumenou hudbou vycházející ze sluchátek na krku*

*počuje hudbu hlasnejšie, než len tlmene, kvôli vlčím ušiam. Znova nimi zastrihá a jemne sa zamračí, nevie či má k nemu prehovoriť.* A-Alex. *zamrmle a schová sa za strom kúsok. Vytŕčajú je jej len oči a uši spoza stromu. Nevie, čo si má o ňom myslieť.*

*Slabě se zasměje nad jejím nesmělým chováním a opře se o kmen stromu u kterého do teď seděl a zkříží ruce na prsou a s lehce nakloněnou hlavou sleduje jak jí vykukují a pohybují se uši* Alex? Moc pěkné jméno.*řekl s úsměvem*

Tvoje je napríklad zvláštne. Hoci je toto mesto démonov a ty si teda určite aspoň z časti démon... Ale meno Deamon presne prezrádza akoby, že si ním. *poznamená trochu hlasnejšie a vyzrie na neho spoza stromu. Strihá ušami, či nezačuje nejaké iné zvuky.*

To je pravda.Jméno, které mi bylo dáno rodiči moc neskrývá fakt že jsem z části démon, ale to by snad neměl být takový problém. Nebo snad ano?*Vyhrkl ze sebe a trochu ztlumil hudbu, hrající ve sluchátkách, aby jí lépe slyšel*

*zamyslí sa a napokon sa mu ukáže. Je vo svojom zvyčajnom kimone. Ruku má položenú na katane.* Len je to zvláštne, aby meno okamžite poukazovalo na tvoj pôvod. Môže ťa to stáť niekedy až život. *odvetí a pozerá mu do očí. Neuhýba pohľadom.*

Já svůj původ nepotřebuji skrývat, i když z toho původu nemám zrovna radost. Tak teď už s tím nic nenadělám.*řeknu s úsměvem a všimnu si katany u jejího opasku, ale vůbec mě to nevyvede z míry, neboť jsem na takovou ostražitost zvyklý*

Hm? *nakloní hlavu nabok, ako nechápavý pes.* A akého teda pôvodu si? Neviem ešte podľa pachov rozoznávať jednotlivé rasy démonov. Toto je niečo pre mňa nové. *priblíži sa k nemu pohybmi vlka- šelmy a zavetrí normálnym nosom. Nepribližuje sa však veľmi. Má odstup dva metre.*

Otec je démon a matka člověk, takže nečistý démon*řeknu s dost opovrhujícím tonem a protáhnu se, zatímco se k ní pomalu přibližuji pomalým krokem* U tebe dle uší a ocasu odhaduju liščí nebo vlčí démon. Tyhle dva druhy se mi dost pletou, tak se omlouvám.*řeknu s nesmělým úsměvem*

*o krok ostražito ustúpi, ale potom zostane na mieste.* Tiež som nečistý démon. Otec vlkodlak, matka človek. Takže som len spolovice niečo ako vlčí démon. *zastrihá ušami pozorne a mávne chvostom. Pozoruje ho stále červenými očami, ktoré zdedila po vlčích predkoch.*

*Pousměje se a když si všimne jak postoupila zastaví se na místě a strčí si ruce do kapes od bundy a trochu se zamračí, neboť často nepotkává tak nesmělé dívky.* Taky bych chtěl mít uši a ocas.*zavtipkuje a pousměje se*

Nie je to práve výhoda. *povzdychne si a odvráti pohľad. Pošúcha sa na bielych vlasoch. Znova si povzdychne.* Nemám ich ako schovať, ako polodémon. Mám len túto pravú podobu. *znova na neho opatrne pozrie.*

Mě se to takhle líbí, jsi roztomilá *řekne s úsměvem a prohrábne si pravou rukou bílé střapaté vlasy a přiblíží se o dva kroky blíž k Alex*

*začervená sa a okamžite mu pozrie do očí. Zostane na mieste primrznutá a prekvapene na neho pozerá, červená v tvári. Uši stiahne dozadu. Až potom si všimne tú podobnosť.* Vyzeráme podobne. *zamrmle a spraví krok dopredu k nemu.*

Možná jsme nevlastní sourozenci, abych řekl pravdu u mého otce bych se ani nedivil*řekl s lehkým zasmáním a přiblížil se k Alex natolik že mezi nimi bylo místo jen na Alexinu ruku položenou na rukojeti katany, která se opírala o Deamonovo břicho.*

*stále sa červená. Takto blízko ešte pri nikom nebola, ak nepočíta vlčích spoločníkov.* Tvoj otec nie je vlkodlak a neutekal pre lovcami predpokladám. *zamrmle a stále mu pozerá do očí. Uši má stále stiahnuté dozadu zatiaľ.*

To ne, takže asi nejsme sourozenci, ale vypadáme dost podobně *řekl s milým úsměvem.Ruce měl pořád vražené v kapsách a jen lehce mihotal pohledem na Alexiny oči a katanu, jež byla zaražená lehce v jeho boku*

U-uhm... to vyzeráme. *pomaly prikývne. Zrazu uvedomí, že sa ho dotýka. Sčervenie v tvári ešte viac a o malý krôčik odstúpi a hlavu skloní dole. Bola zmätená v jeho prítomnosti.* "Je to tým, že som bola najmä iba s vlkodlakmi? Nie, to by tým nemalo byť." *tuho premýšľa, prečo je toľko v rozpakoch.*

*Trochu znejistil, když si všiml, že se začervenala a odstoupila dál.* Omlouvám se, vrátím se zpátky ke stromu jestli je ti takhle blízký kontakt nepříjemný.*řekl smutným hlasem a začal pomalu postupovat zpět ke stromu odkud přišel.*

Nie, nie! Ja... len nie som zvyknutá na iných ľudí, teda démonov, než sú vlkodlaci. *rýchlo ho zastaví, jemne ho totiž chytí za ruku. Sčervenie v tvári a pustí ho.* Nevadí mi to. Teda nemalo by mi to vadiť. Som iba neistá. Si pre mňa cudzí totiž... *snaží sa to vysvetliť, ale pletie sa jej jazyk a myšlienky.*