Okolie mesta

Rozľahlé lúky a planiny za mestom.

(Takmei odkazuje, že sa ozve keď príde domov z práce.)

"Teši ma a ja som došiel relaxovať po práci, čo ty ?"pousmejem sa a dám si ruky za hlavu aby som sa trocha natiahol smiem sa ťa spýtať premyslim si otazkuči ťa smiem pozvať na jeden drink?pozrem sa Corneliu

rozhliadnem sa teda sa zorientujem ukažem jednim smerom a pohnem sa , nachvilku sa zastavim že nejdem sam "taďeto"ako gentleman nastavim ruku pre moju novu spoločníčku

Z Renova domu si to namířila rovnou směr město, přesto ale narazila na pěkné místo před městem, něco takhle příjemně klidného tu vážně je?Překvapilo ji to, všude samí lovci a démoni - pravda je, že snad lovců potkala více, což bylo ještě děsivější. Natáhla se na louku a spokojeně vydechla - čerstvý vzduch, poměrně daleko od vody... Daleko od lidí. Pak pootevřela oči a stočila pohled do strany. Všimla si postavy kousek od ní, přitom nic víc, než že jde o muže, nepoznala. Co jsi zač, chlapče? proběhlo jí hlavou, ale opět zavřela oči. Ouška měla ale přesto pod kapucí nastražená - nikdy nevěděla, co má očekávat.

Nebyla od té, prozatím neidentifikovatelné, osoby až tak daleko, a proto ucítila jemný závan studeného vzduchu, který od něj přicházel. Štěstí Youko bylo, že se dokázali jednoduše zahřát, ale přesto se musela zajímat, kdo je. Bylo tu více možností, každopádně, vzhledem k jeho výrazu, který na chvilku zahlédla, by hádala jednu rasu... Oh, to by mohlo být zajímavé - pojďme to zjistit, sama pro sebe se trošku uchechtla při nekontrolovatelném přívalu zvědavosti a adrenalinu. Zvedla se ze země, přestože tím přerušila svůj, až skoro, zenový klid. Pomalu si to cupitala směrem k němu s kapucí na hlavě, "Ahoj," pronesla s neskrývaným úsměvem, ale v hlavě se smála - tušila, co tak může být zač, teď si to ale ověří.

Celkem se bavila nad tím, jak vyváděl. Takže...Pravděpodobně to je yuki ningen, usoudila dle jeho reakce. Chlad ji nezastavil, vnitřní energie ji zahřívala - jak je známo, led většinou proti ohni prohrává. Ani ji to nezastrašilo, i když byla trošku v pozoru, tak nějak se ji zdálo, že je v pozoru méně než "její nový kamarád". "Řekněme, že se nic neděje," odpověděla s úsměvem a projížděla ho pohledem - byl bledý a také odtažitý jako správný démon jeho druhu, "řekněme, že jsem si myslela, že mohu přijít na kus řeči," pronesla a opřela se o strom, blíž nešla, zatím... "Takže bych se pravděpodobně měla představit - jsem Mika," zamířila si to na jeho oči, byla zvědavá, zda mu hrdost dovolí uhnout pohledem.

Bylo ji to jasné, že si na ledovou magii musí dávat v jistém směru pozor, ale dokud je to jen led, je to dobré. Každopádně tady neměla v plánu bojovat, vlastně ještě nějakou dobu neměla v plánu bojovat. Alespoň ne z vlastní iniciativy - jakmile by na ni ale někdo zaútočil, minimálně by se bránit samozřejmě musela. "Nejlepší obranou je útok..." hlavou ji proběhla Renova slova a ona se nad nimi ušklíbla. "Samozřejmě, nebo bys raději jinou společnost?" uchechtla se, "No, myslím, že v takovém případě bych se měla urazit," dodala ještě a její smích plynule přecházel v úsměv, "Nějakou dobu jsem teď byla zavřená v místnosti plné "hadů", řekněme, že jsem chtěla jít na vzduch a narazila jsem na příhodné místo," zdůvodnila, a pak se uchechtla jeho poznámce o lovcích, "Zas tak jednoduché by to neměl," tím si byla jistá, ne, že by ji třeba nedokázal ošklivě poranit, ale doufala, že by takové poranění bylo oboustranné.

Toho jeho pohledu, kterým si ji prohlížel si nějak moc nevšímala, anebo ho ignorovala, možná ji to bylo jedno - kdoví. "Hmm? Takže předpokládám, že kdyby mě to nemělo urazit, tvá odpověď by zněla jinak - i když bys ji pravděpodobně neřekl nahlas," zašklebila se, "ach tá zdvořilost," zakroutila nevěřícně hlavou, ale byla ráda, že neútočí, alespoň zatím ne. Nedá mu důvod jen tak. "Hadi na zdi," uchechtla se, A jedno hádě - předseda školní rady - Ren, to však neřekla nahlas, však ho možná časem pozná, třeba ho potká v akademii, kdoví. Promnula si místo pod kapucí, kde se praštila do hlavy, když v tom domě byla, ale pak už zaměřila svou pozornost na Kazumu, "Asi se bez toho obejdu," řekla se smíchem a pozorovala ho, jak se chladí. To ona nepotřebovala, ne, že by ji chlad nějak vadil, ale nechtěla mít tu "kaluž" v ústech...Tolik vody. Nechtěla však Kazumovi prozradit, že voda není zrovna jejím živlem. Ne, že by se jí přímo bála, ale tím, že omezuje její schopnosti, byla tato podstata jejím přirozeným nepřítelem. On by tohoto poznatku však mohl někdy využít, to by bylo nepříjemné.
Pomalu udělala malý krůček k němu. Fascinovalo ji, jak odolával tomu...dejme tomu strachu z ní. Bylo to přirozené, díky historii těchto ras, ona však nebyla nebezpečná, jen ráda provokovala a hrála si. Jako malé dítě.

"Oh díky, taková lichotka potěší," prohrábla si dlouhé sněhově bílé vlasy a i se usmála, upřímně, jemně. O nebezpečnosti by mohli debatovat, on každý démon je nějakým způsobem nebezpečný, to, že byla jeho přirozeným nebezpečím, to je věc jiná. "Nemyslím si, že je to dobrý nápad," pokrčila rameny a sledovala, jak cumlá led. Její citlivé zuby by pravděpodobně něco takového jen tak nepřežily, "přeci jen nikdy nevíš, kdo stojí blízko tebe - může to být nějaký člověk, lovec, anebo démon vyhledávající problémy, a to se nedozvíš, dokud nemáš dýku v zádech," zdůvodnila, proč se jí takhle na veřejném prostranství moc nechce, ale pak se ušklíbla, když sebou cukl poté, co se přiblížila, byť jen o krůček, "ale bát se nemusíš, já nejsem ten typ, co dělá problémy, anebo je vyhledává - ani jedno," sice to řekla, ale neočekávala, že se vážně přestane bát, anebo když tomu budeme říkat jeho názvoslovím - mít respekt. "Nooonoo, jsem jen roztomilá lištička," k tomu přidala ještě "liščí oči", ehm, jinou variantu pro psí oči, aby těm slovům, které vypustila z úst, dodala ještě větší šťávu.