Okolie mesta

* Usmala jsme se a v ocich se mi objevily jiskricky. Byla jsem rada, ze muzu někomu ukazat svoji magii. Nebyla nebezpecna no spis ja ji tak nepouzivala* Tak mi řekni co chceš nakreslit? * Zeptala jsem se, aby jich mohla ukázat vše co umim. Pak kdyz rekla že umi taky nejaky druh magie vic jsem se usmala*

* Vytáhnu pastelky, a rozložením je před sebe. Vezmu do ruky vše množné hnědé a pak pár rezavych. V hlave vymýšlím nad veverkou jak bude vypadat. Trošku po odejdu aby bylo dost mista a zacnu kreslit. Za chvilku mam hotovou veverku, jenom upravim par detailu. Nakonec veverka hupsne na zem, nechapave se podiva dokola a uteče* Tohle je moje magie * povim a zasmeji se. Byla jsem na svoji.magii hrda, prece jenom byla jedinecna a to se mi na ni libilo*

prechadzam sa už cez pole, lahnem si na ze do trávy aj keď je studená a orosena teraz.. . Alebo nikdy? vytiahnem revolver nabijem iba jeden náboj a zacvaknem bubienok do zbrane, potiahnem si z cigarety a vyfuknem nad seba dym sledujem ako sa rozpína a stúpa Tak toto je koniec Takmei. .. koniecpotichu poviem a polozim si zbraň na hruď ,aspoň kým fajčim neočakávam už žiadnu záchranu.... sledujem ďalej oblohu (ťažké rozhodovanie či ostať ako Takmei )

( jo te zachranim :-D )

Živé, ale dokážu i nezive * To vo rekla mozna nedavalo smysl, ale nevěděla jak to vysvětlit* eh....* nedokázala ze sebe nic jineho dostat. Podivala se tim směrem a ani nevěděla jak tak se její tělo samo zvedlo a běželo k nemu. * Hej prestan * křičela jsem po ceste. Vazne jsem nevdela co to do mne vjelo*

* zakroutila hlavou. Nevěděla proč se k němu rozběhla. Jestli se ho bála jo trošku měla z něho divný pocit. Ale v momentě kdy na mne namiril jsem chtela litovat, že jsem tu. Cekala jsem výstřel ktery nepřišel byl jen doprovazeny hlasem. Z meho sedce spadl kamen.* Bojim se tě jsi divný, ale proc ses chtěl zabit? Dělám to protože tohle je zlé * Řeknu vsechno na jeden dech. Cítila jsem se jistější kdyz se u mne objevila Jakk a polozila mi ruku na rameno*

povzdychnem si , ten povzdych išiel až z hlbky duše sú veci... ktorých som sa ako mrtelnik dopustil a nebol som to ja ako pri zmysloch.... báť sa ma je jedna z tých lepších vecí ktoré možeš urbiť vyčítam si to čo som spravil ale mal som predsa nárok na obranu aj keď všetko som to zneužil robte čo uznáte za vhodné   stlačiť spúšť by bolo momentálne najvhodnejšie a najlahšie z vykúpeni v mojom živote ale predsa to robia iba slaboši , pozeram na oblohu , nachvilku sa pozrem na bok že kolko ludi tu je , iba dve su tu a to nieviem ani či su običajný ludia ,sadnem si do tureckeho sedu a pred sebou do zeme zahasim cigaretu následne vytiahnem krabičku odkial si vytiahnem cigaretu a ponuknem ženyak chcete zoberte si

Nevim, jestli je to strach, ale nevim jak to popsat. Nemysli, ze nejsou lide, kteří to udělali a byli to oni * I ona musela udělat neco na co nebyla pysna a jeste pri smyslech. Ale nikdy by nenechala pred sebou zabit cloveka* Ne ja nekourim * Jednou to zkusila a slibila si ze uz nikdy*

Nějak jsem tu došla tak jsem si myslela, že si odpočinu * Už měla na jazyku, že trénovala, ale rychle to spolkla. Možná je to teď vyvracelo to, při čem si stojí. Jenže tak podvědomě veděla, že by mu to říct neměla nebo by to bylo horší. A k tou ji znervoznovalo to, že Jakk je celou dobu potichu.*

huh ... tak že oddychovať to sa mi nejak nezdá nadvihnem sa , a postavim sa pred ženy, pozerajúc na ňu fakt sa mi to nechce veriť poviem tupšim tonom nemali by ste byť v škole ?nasledne prejdem okolo nich bez slov zabudnem svoju zbraň ležiac na zemi rad som vas poznal poviem poza chrbta a odchádzam smerom do ku krčme

* Skola to slovo se zarylo do jejiho mozku a nechtelo zmizet* Ja tam nechci * spitla jsem. Nebylo to kvuli tomu ze se netesila na skolu ale na ty lidi. Boji se, ze bude stredem smichu a to nechtela. Stiskla vic pastelky v rukach. * Jo jdeme * povedela jsem. No na intru stejne nic nema kdyby neco zapomnela tak si to proste vycaruje.*

*Riaditeľ poveril Rena nájdením nového démona v meste, a dal mu do ruky papier s približnými informáciami, aj pre Rena, aj pre démona. Ren sa dokonca zbavil svojich dvoch povestných čepelí, ktoré sa premenili na hadov, a vyslal ich tiež hľadať do mesta,* "Čo si ten riaditeľ myslí.. Nemám iné starosti?" *zamrmle si Ren pre seba, keď pred sebou zahliadne osobu. Rovnako ako to robia hady, vyplazí syčavo jazyk, a ochutná vzduch.* "To asi bude on. Vyzerá že sa hodí na ten opis." *ozve sa mu v hlave, tak vykročí rovno k nemu, a naozaj dôkladne si ho obzrie.* "Trochu šedá pleť, páchne po krvi a smrti. Pôsobí stratene. To bude on.." *pokračuje v myšlienkach.*
"Zdravím, občan. Môžeš mi prezradiť svoje meno?" *opýta sa zdvorilo, ale kedy had pôsobil dôveryhodne?*

*Ren si vypočuje jeho meno, a pozrie sa do svojich papierov, v ktorých si trochu prelistuje.*
"Meno sedí. A ak odpovieš aj na ďalšie otázky správne, dozvieš sa viac ako len moje meno. Čo ti hovorí meno Ai? Máš na sebe nejaké obväzy? Čo si pamätáš z posledných pár dni?" *vysype na neho niekoľko otázok, a pri očakávaní odpovedí sa mu uprene pozerá do očí.*