Okolie mesta

*pobozká ju viac menej, keď ešte mala masku na tvári. Tá potom zmizla. Pozerá na neho trošku červená v tvári.* Za málo. *šepne a objíme ho. Opiera sa o neho, pretože by inak na nohách nevydržala.*

Takže zajdeme tě ošetřit ke mě? nebo máš na mysli nějaké jiné místo?*řeknu s úsměvem, zatímco jí držím v náručí*

Nie je to také hrozné. *usmeje sa na neho a zastrihá ušami.* Iba ma kopol a inak som len vyčerpaná. Dnes som použila obidve svoje podoby. Je to vyčerpávajúce. *šepne a opiera sa o neho.*

*Položím jí a opřu jí o zeď. Sednu si vedle ní a spolu sní čekám než se zotaví.*

*oprie sa o neho a zadrieme, od vyčerpania.*

*Když vidí, že zaspala vezme jí do náruče a odnese jí k sobě do bytu*

*Pomalým krokem přijdu a rozhlížím se po okolí. Všechno je mi tu tak nějak povědomé..* Jako kdybych tu už někdy byla.. *Potichu si řeknu a cestou hledám nějaké nenápadné místo, kde bych se mohla posadit a pozorovat okolí.*

Um ? Prosím ?? .. *Zeptám se zamyšleně..Vůbec jsem ho neviděla,ale to bylo tím, že jsem myslela úplně na jiné věci. Po chvilce mi dojde, co řekl a slušně odpovím.* Ne. Jsem v pohodě neztratila jsem se. Teda doufám. *Lehce se zasměju* A vlastně ani nikoho nehledám, taky nemám koho hledat. Jsem tu nová, jen poznávám okolí.

*Nohy a nuda ho zavedú do okolia mesta. Netrvá dlho a jeho prechádzku preruší pohľad na Takmeia.* "Hm..Počkať.." *Vspomenie si ako tľapkal po hlave toho psa, za to že Takmeia zjedol, tak čo tu robí? Má dvojníka? Shiki si potom všimne aj malé dievča, pri pohľade na ňu si vspomenul na upírku, ktora si z neho v pohodičke vysávala krv. Mal z nej podobný pocit, preto. Nechcel ísť k nim bližšie, tak ich oblukom obišiel.

Vůbec nechápu na co bych si tu měla dávat pozor ? Na tmu jsem zvyklá už od malinka, takže to nebude tak velký nepřítel. *řekne s kamenným výrazem a přisedne si k němu, ale s dostatečnou vzdáleností.*

*Má pocit, že něco tuší. rychle se zvedne, narovná si šaty a zdvořile odejde* Bylo mi potěšením. Jsem ráda za Vaše varování. Omlouvám se, ale měla bych už jít. *Kývne hlavou a odejde*

*Procházela se ve městě a nějak se dostala ven z města. Všude okolo byly louky. Došla k zídce kolem města a sedla si do trávy. Opřela se o studenou zeď a zavřela oči. Všude bylo ticho a klid. Ideální, aby zkoušela svoji magii. Proto vytáhla pastelky pěkně si je rozložila před sebe. Natáhla se pro několik odstínů hnědé. Měla v plánu, že zkusí nakreslit srnky*

*Bylo tu ticho a příjemně, už dávno jsem měla pastelky položené před sebou a jen pozorovala okolí než jsem uslyšela, nějaký křik. otoočím se směrem k hluku a všimnu si Jak, jak na mně mává. Zamávám ji nazpátek a usměji se. Těžko říct, jestli vidí můj úsměv nebo ne. Když jsem se zvedla tak se vedle ní objevil nějaký člověk. Kluk o něco málo starší než já. Tak jsem se zpátky opřela o stěnu a dívala se na ně*

* Letomo jsem pozorovala ty dva, ale kdyz se nic nedelo tak jsem se zas otocila zpatky. Z toho muze jsem byla trosku nervozni, ale proc to jsem nevdela* Ahoj, Jakk. Dobře a ty? * odpověděla jsem a přitom se ji zeptala* Jinak mam pro nas ten pokoj * vzpomněla jsem si a tuhle vec jsem ji musela proste rict. Natahla jsem se pro pastelky, co ležely na zemi.* Promiň, že tu dělám bordel, jen jsem zkoušela magii* Nikdy mi neprošlo divné rict o tom nebo to ukazovat na veřejnosti*